Hypotéky a úvěry ze stavebního spoření nyní umožňují nebývale snadné pořízení bytů, rodinných domů a stavebních parcel.

Zdroj: Youtube

Éra družstevního bydlení

Při reflexi 70. let 20. století se české země pohybovaly ve složitém období socialistického režimu, kdy byl bytový fond ve státním nebo kolektivním vlastnictví. Období bylo charakteristické razantním rozvojem sídlišť, jehož cílem bylo řešit naléhavou potřebu cenově dostupného a kvalitního bydlení.

V tomto desetiletí, zaměřeném především na mladé rodiny a dělnickou třídu, bylo dokončeno více než 821 000 bytů, což byl rekord v historii bydlení v Československu. Navzdory zaměření státu na společné bydlení přetrvávalo soukromé vlastnictví menších rodinných domů, i když formou svépomocné výstavby nebo projektů bytových družstev, které brzdil nedostatek materiálu a pracovních sil.

Složitá cesta k získání státního bytu

Sedmdesátá léta minulého století představovala pro budoucí majitele domů výrazně odlišnou krajinu. Koncept koupě státního bytu neexistoval, místo toho bylo možné doufat v jeho využití pouze na základě získání zvláštního dekretu.

Přidělování bytů se řídilo "pořadníkem", který upřednostňoval aktivní členy komunistické strany, mladé rodiny s dětmi nebo manželské páry pracující v důležitých odvětvích hospodářství. Tento systém však nebyl zdaleka transparentní a nezřídka se stávalo, že se jednotlivci dostávali do pořadníku méně legálními prostředky, například podplácením bytových úředníků.

V této době se také rozvíjel černý trh s právy uživatelů bytů, který se koncem 80. let stal jednou z nejrozšířenějších forem hospodářské kriminality. Byty sloužily k mnoha účelům, včetně mimomanželských afér a skladování nelegálního zboží, zejména těm, kteří měli prostředky k manipulaci se systémem. Politické konexe často hrály klíčovou roli při zajišťování bydlení bez ohledu na právní nároky.

Financování snů

Socialistický rámec nabízel limitované možnosti vlastnictví nemovitostí, přičemž osobní vlastnictví se omezovalo na rodinné domy a objekty individuální rekreace. Finanční prostředí této éry se výrazně lišilo od dnešního, Češi byli z velké části závislí na úsporách, dotacích od národního výboru nebo půjčkách od České státní spořitelny. Hypotéky neexistovaly a státní podpora bydlení se týkala především výstavby řadových domů, jejichž konstrukce a rozměry byly silně regulovány.

Vývoj vlastnictví bydlení v České republice od 70. let 20. století do současnosti ilustruje transformační cestu od restriktivního, státem řízeného systému k osvobozenému trhu s různorodými mechanismy finanční podpory. Tento posun odráží nejen socioekonomický pokrok země, ale také podtrhuje rostoucí dostupnost českého snu o vlastnickém bydlení.

Zdroje: denik.cz, medium.seznam.cz, hypoindex.cz