Koncepce bydlení za socialismu v Československu představuje zajímavý paradox. Oficiálně se režim oháněl velmi dostupným bydlením, jehož ceny zdánlivě popíraly zákony ekonomie – pouhých 2,50 koruny československé za metr čtvereční.
Nízká cena vykresluje obraz doby, kdy bylo možné skromný byt o rozloze 70 metrů čtverečních pronajmout za pouhých 175 korun měsíčně, a to na pozadí průměrné měsíční mzdy, která na konci roku 1989 činila 3 170 korun. Pod těmito zdánlivě příznivými čísly se však skrývala krutá realita – získat bydlení bylo utrpení plné byrokratických překážek a korupce.
Iluze rovnosti v přidělování peněz
Monopol socialistického státu na bydlení znamenal, že všechny byty byly v podstatě státní. Následně se objevily také družstevní nebo podnikové byty, které fungovaly pod záštitou neziskového modelu. Systém, teoreticky navržený tak, aby se vyhnul kapitalistickému pojetí zisku z nájemného, vedl k vytváření rozsáhlých pořadníků. Seznamy měly zajistit spravedlivé rozdělování na základě bodového systému, ale skutečnost byla daleko od spravedlnosti.
Manipulace a byrokracie
Na byty se tvořily dlouhé pořadníky
Orientace v systému přidělování bytů vyžadovala víc než jen trpělivost; vyžadovala strategii a někdy i neetické taktiky. Rodiny zoufale toužící po větším prostoru mohly čekat i desítky let, což vedlo k řadě kreativních řešení. Hledání bydlení bylo plné problémů, od soužití mladých párů se seniory, aby si zajistili právo na "trvalé užívání", až po přímé podplácení úředníků.
Nevyřčené normy
Černý trh s právy na bydlení vzkvétal ke konci 80. let a stal se rozšířenou formou hospodářské kriminality. Právo na bydlení bylo měnou, s níž se obchodovalo nejen mezi zoufalci, ale která byla využívána i k méně ušlechtilým účelům, od afér po skladování nelegálního zboží.
Zavedený systém vytvořil privilegovanou třídu, která se těšila nadstandardnímu přístupu k bydlení, včetně těch, kteří byli v pozici, kdy mohli využít svůj přístup k nedostatkovému zboží nebo politickým konexím.
Dědictví panelových sídlišť
Výstavba panelového domu
Typickým symbolem socialistické bytové politiky byla panelová sídliště, která svým uniformním vzhledem obklopovala města. Tato sídliště, produkt masové výstavby v 70. a 80. letech 20. století, jsou dodnes významnou součástí české bytové krajiny, kde žije více než třetina obyvatel. Období socialismu v Československu představuje v oblasti bydlení složitou mozaiku záměrů versus výsledků.
Zdroje: denik.cz, idnes.cz, tn.nova.cz
