Byty, zdobené velkými obývacími stěnami a tapetami pyšnícími se kuriózními vzory, vykreslovaly obraz každodenního života za socialismu, který zůstává v živé paměti mnoha lidí.
Pohled do socialistického obýváku
Srdce socialistické domácnosti, obývací pokoj, často zdobily velké, multifunkční kusy nábytku, včetně všudypřítomné obývací stěny. Tento kolosální kus nábytku sloužil nejen k uložení rodinné televize, ale pyšnil se také výklopným minibarem – což bylo přitakání tehdejšímu skromnému luxusu. Nechyběly samozřejmě prosklené části, ve kterých byly uloženy poklady té doby – broušené sklo, porcelán nebo fotografie či pohledy z Bulharska.
Nesměla chybět samozřejmě sedací souprava a konferenční stolek s háčkovanou dečkou. Na stěnách se nejčastěji objevovaly tapety zdobené vzory různých barev a tvarů.
Nedostatek výrobců nábytku znamenal, že variabilita byla vzácností; většina domácností nesla stejný estetický otisk, většina kusů byla zalitá v odstínech hnědé, střídaly se lesklé a matné povrchy.
Ideál praktičnosti
Ložnice a dětské pokoje byly zařízeny s ohledem na praktičnost a obsahovaly modulární nábytkový systém U-101, důvěrně známý jako "Universal". Systém, který byl uveden na trh v roce 1971 a vydržel až do konce devadesátých let, byl příkladem socialistického ideálu funkčnosti nad formou a představoval ostrý kontrast k dnešním individualizovaným a eklektickým interiérům.
Kulinářská zákoutí
Kuchyně té doby také nevykazovaly přílišnou rozmanitost v designu či materiálech. Převládající použití umakartu, plechu a laminátu při výrobě kuchyňských linek omezovalo možnosti pro kreativní inovace. Charakteristickým prvkem byla rohová lavice, která se mezi jednotlivými domácnostmi lišila pouze barvou. I když ubrusy, obvykle vyrobené z plastu, neměly pozitivní vliv na estetiku, byly alespoň snadné na údržbu.
Papírové zdi
Koupelny také nebyly žádná výhra. Při stavbě paneláků by zdění koupelen a toalet zpomalilo celý proces, a tak byl problém vyřešen pomocí umakartového jádra. Avšak kvůli téměř "papírovým" stěnám bylo možné slyšet prakticky vše…
V koupelnách byl prostor tak omezený, že se v nich téměř nedalo hýbat. A samozřejmě nesmíme zapomenout na Tatramatky, které při ždímání "pochovaly" po celé koupelně, takže bylo nutné na nich sedět.
Když se ohlížíme za byty socialismu, nejde jen o hmotné předměty, ale i o vzpomínky, které vyvolávají. Od sdílených útrap až po chvíle radosti byly tyto prostory svědky minulé éry a zanechaly v nás nesmazatelnou stopu.
Zdroje: idnes.cz, abecedazahrady.dama.cz, novinky.cz
