Po celou éru socialismu bylo Československo uznáváno jako obuvnická velmoc, a to především díky odkazu Tomáše Bati, významné osobnosti obuvnického průmyslu. Přesto však rozmanitost a dostupnost obuvi v ulicích ne vždy odrážely výrobní schopnosti země. Nepoměr byl částečně způsoben hospodářskou politikou a omezeným charakterem trhu za socialismu, kdy nabídka jen zřídkakdy odpovídala poptávce veřejnosti.

Oblíbené boty a jejich dostupnost

Nejikoničtější obuví té doby byly pravděpodobně "důchodky", jednoduché boty. Důchodky si dokonce oblíbil i Pablo Picaso, který zateplené kotníkové boty z plsti často nosil a povýšil je na módní doplněk. Takzvané důchodky se spolu s botami na briketovém podpatku, dřeváky a hřebenovými botami staly oblíbenými zejména v 70. letech 20. století.

Navzdory vysokým objemům výroby se zákazníci často potýkali s dlouhými frontami a nedostatkem, někdy se raději spokojili s velikostí, která jim neseděla, než aby odešli s prázdnou.

Vliv dovážené obuvi

Zahraniční obuv, zejména z Itálie, Německa a Rakouska, byla velmi žádaná, ale pro běžného občana zůstávala nedostupná. Československé firmy se snažily dovozové zboží napodobit a dosahovaly různých úspěchů. Kvalitní místní výrobky se často prodávaly pod pultem jako "výrobek mimořádné jakosti", což poukazovalo na jejich vzácnost a žádanost.

Klíčoví hráči

Po znárodnění společnosti Baťa v roce 1945 se z firmy Svit, později známé jako Svit Gottwaldov, stal národní obuvnický gigant. Navzdory výzvám, včetně politických procesů proti jeho vedoucím pracovníkům, se společnosti Svit podařilo vyvézt každý druhý pár svých bot až do osmdesáti zemí. Domácí trh však často neznal rozmanité modely, které Svit vyráběl pro západní trh, což vedlo mnoho Čechoslováků k cestám do sousedních socialistických zemí za kvalitnější obuví.

Další významnou místní značkou byla Botana se sídlem ve Skutči, která začala v roce 1963 vyrábět sportovní obuv Botas. Do roku 1988 tvořila sportovní obuv více než osmdesát procent produkce Botany. Boty si získaly pověst kvalitní obuvi, kterou nosili i českoslovenští sportovci na mezinárodních akcích včetně olympijských her v Tokiu.

Změny v módě

V šedesátých letech 20. století se do Československa dostala mladistvá západní móda, která se vyznačovala moderními umělými materiály, jako je krepdešín. Ačkoli tyto materiály napodobovaly luxusnější materiály, jako je lakovaná kůže, byly často horší kvality a trvanlivosti. Důchodky zůstávaly oblíbené díky svému pohodlí a trvanlivosti, přestože byly původně určeny pro starší lidi.

Módní byly také látkové tenisky Chinos, které byly podobné dnešní ležérní obuvi. Byly zavedeny jako basketbalová obuv a byly k dostání převážně v bílé barvě, modrá varianta byla vzácnější.

Společenský dopad

Obuv za socialismu byla symbolem statusu a identity. Například modrobílá sportovní obuv Prestige uvedená na trh v roce 1984 byla zpočátku znakem vyššího postavení zámožnějších rodin. Tyto i další podobné boty byly nejen funkční, ale hrály také určitou roli v tehdejší společenské struktuře.

Změna doby

Po skončení socialismu se mnoho značek obuvi vyráběných v tuzemsku potýkalo s konkurencí zahraničních společností, protože se otevřely trhy. Některé značky, jako například Botas, však ožily a jsou součástí módního prostředí dodnes, přičemž odrážejí trvalou přitažlivost některých vzorů z dob socialismu.

Zdroje: extra.cz, lifee.cz, idnes.cz