Životní příběh Alžběty, která je známá svou pozoruhodnou fyzickou silou zahrnující i takové výkony jako lámání mečů, je směsicí legend, historických faktů a vědy její doby.
Strategické manželství
Alžběta Pomořanská, známá spíše jako Eliška, byla dcera pomořanského vévody Bogislava V. a Alžběty Polské. V pouhých 16 letech uzavřela sňatek se 47letým Karlem IV., jednalo se především o politické spojenectví. Manželství bylo uzavřeno necelý rok po smrti Karlovy třetí manželky a mělo strategický účel – narušit opozici a získat polského krále na Karlovu stranu. Byl to důkaz Karlových diplomatických schopností, neboť se opět orientoval ve složité politické situaci, aniž by se uchýlil ke krveprolití.
Na rozdíl od Karlových předchozích manželek, které byly charakterizovány jako jemné a poslušné, Eliška vynikala jako žena typu "krev a mléko". Její fyzická síla, vypěstovaná aktivitami, jako byl běh, jízda na koni a lukostřelba, ji odlišovala od jejích předchůdkyň. Stejně pevná byla i její povaha – sebevědomá, rozhodná a neústupná.
Legenda o císařovně lámající meče
Jednou z nejzajímavějších legend kolem Elišky je její údajná schopnost lámat meče. Podle kroniky Beneše Krabice z Veitmile prý měla tak neuvěřitelnou sílu, že dokázala vlastníma rukama zlomit čerstvě ukovanou podkovu pro velmože. Podkovu přitom nedokázali ohnout ani nejsilnější přítomní muži. Eliščina síla byla prý skutečně nevídaná – údajně lámala silné nože, trhala brnění a předváděla výkony, které ohromovaly všechny, kdo byli jejich svědky.
Jak ale dokázala s takovou zdánlivou lehkostí lámat meče a jiné železné předměty? Vysvětlení spočívá v dobových materiálech, které se v době Karla IV. používaly při výrobě těchto předmětů. Hutnictví ještě nedosáhlo moderní úrovně, což vedlo k používání měkčích a křehčích materiálů, jako bylo lehce kujné železo, cín a méně kvalitní ocel. To umožňovalo Alžbětě relativně snadno ohýbat nebo lámat. Aby posílila své výkony, mohla si dokonce objednat jejich repliky.
Milostný příběh uprostřed síly
Navzdory věkovému rozdílu a politické povaze jejich manželství rozkvetl vztah Karla IV. a Elišky v opravdový milostný příběh. Eliščina živá osobnost a mimořádné nadání císaře okouzlily. Svými výkony bavila hosty, na Karlovo přání ohýbala podkovy a lámala meče. Její bezbřehá energie se přenesla i do jejich manželského lože, kde se jim narodilo šest dětí včetně Anny, která se později stala anglickou královnou, a Zikmunda, který usedl na různé trůny.
Srdečná pouť a rodinné boje
Eliščina láska ke Karlovi byla neochvějná, a to i v dobách nepřízně osudu. Když císař v roce 1371 vážně onemocněl, vydala se na pouť z Karlštejna do svatovítské katedrály a modlila se za jeho uzdravení. Jediným významným zdrojem jejich neshod bylo, že Karel dával přednost jejich synovi Václavovi jako svému dědici před dětmi, které měl s Eliškou. Po smrti Karla IV. v roce 1378 se zapletla do sporů s Václavem a zároveň hájila zájmy svých dětí. Nakonec se stáhla z veřejného života a zemřela v roce 1393 v Hradci Králové. Nyní odpočívá ve svatovítské katedrále po boku svého milovaného Karla IV.
Síla a houževnatost Alžběty Pomořanské nejsou v dějinách jen legendárními příběhy, ale svědectvím o pozoruhodné ženě, která zanechala stopu v českém království i v srdci císaře Karla IV. Její trvalý odkaz přesahuje lámání mečů a její přínos nadále utváří naše chápání tohoto klíčového období dějin.
Zdroje: g.cz, bulvarnihistorie.cz, stoplusjednicka.cz
Sledujte nás v Google Zprávách