Když přišla poprvé v roce 94 nabídka jet v expedici s Josefem Rakoncajem do její severní stěny, byla pro mě tak šokující, že jsem ji zprvu odmítl. Ale vábení Everestu se nedalo odolat.

Místní lidé žijí v podmínkách pro nás nepochopitelných, téměř bez majetku, ale šastní, neustále se smějící, což nám zamračeným Evropanům hodně schází.

Kouzelná místa jsou i v nižších nadmořských výškách.

Náhorní planina Tibetu. Do 4 300 metrů, kde se žije opravdu hodně skromně, téměř primitivně. Druhej den jsme spatřili v dálce neuvěřitelný horský masivy a mezi nima dominantní Mt. Everest!

Kostry aut v řece dole byly deptající, stejně jako nemožnost z auta vyskočit v okamžiku, kdy se začíná nad propastí naklánět.

Děti byly kouzelné.

Šerpové jsou úžasný lidi. Národ, kterej se proslavil jako vejškoví nosiči, spolehliví kamarádi. My ale žádný neměli, lezli a nosili jsme sami.

1994: Už jen to, že Mount Everest uvidím, bylo splněním něčeho, v co jsem nikdy nedoufal. Zvláš, když jsem vyrůstal za „železnou oponou“ a až na sklonku režimu jsem odjel na razítko, který jsme si

V roce 1994 jsme se sice dostali nejvejš kvůli špatnýmu počasí do 7 300 metrů, ale i tak to byla pro mě obrovská škola. Zažil jsem první setkání s takovou vejškou, sáhl si na Everest, prožil expedič

Průsmykem mezi Nepálem a Tibetem vedla tehdy ještě hodně adrenalinová, nezpevněná cesta.

Protože jsme neměli žádný velký zkušenosti, zvolili jsme si za cíl severní žebro a severovýchodní hřeben. Tam, kde se odehrávaly ve dvacátých letech první pokusy Angličanů o zdolání vrcholu. Bylo t

vystoupil jsem jako druhý Čech bez použití kyslíkového přístroje na nejvyšší horu světa - Mt. Everest (8848 m) v roce 1998

Úplně samozřejmý pro nás bylo, že jdeme bez pomoci umělýho kyslíku. Vždy s ním to je podobný, jako jet Tour de France na mopedu. A bez něj je to čestný i vůči hoře.

Rozhodl jsem se sestoupit na pokraji vyčerpání, upadající do bezvědomí, asi jen padesát metrů od vrcholu. Při sestupu jsem ale potkal spolulezce Vláu Noska, otočil a společně jsme stáli nakonec na