Jsou místa, která nás přitahují svým klidem a pohodou, ale pak jsou i taková, jež naopak přímo lákají k návštěvě milovníky záhad a vzrušení z neznámého. Mezi takové patří i hrad Zvíkov, kde se to podivnými událostmi jen hemží. Ostatně každý si může zkusit třeba pořídit ostrou fotografii z korunní síně – není to tak jednoduché, jak se zdá.
Ostrá fotka není samozřejmost
Právě korunní síň je totiž známá zvláštním napětím, které tady návštěvníci pociťují, ale dějí se tu i jevy přímo měřitelné. Už i vědci se zabývají důvodem, proč se právě zde nejednou vybijí baterie ve fotoaparátech nebo mobilech a pokud zůstane baterie nabitá, nepodaří se pořídit ostrý snímek. Jedna z legend přitom hovoří o keltské kletbě, která toto místo dodnes ochraňuje před nezvanými hosty.
Zatímco hrad Zvíkov je sice již dávno historickou památkou, věž Markomanka či Hlízová je podle všeho ještě mnohem starší a její základ může pocházet právě z keltské doby. Podle některých odborníků o tom svědčí značky, vyryté v kamenech, jež se nápadně podobají právě keltským symbolům.
Bájný zvíkovský rarášek?
A pak je tady ještě jedna, mnohem známější teorie. Za všechno prý může sám zvíkovský rarášek. Jestliže by to tak bylo, pak to rarášek občas přece jen přežene. Jako třeba v roce 1994, kdy se právě tady, v korunní síni Hlízové věže natáčela pohádka Marie Růžička. Nejen že měli herci i další lidé ze štábu při práci zvláštní pocity a řemeslník, který prostory pro natáčení připravoval, přísahal, že za ním stále někdo stojí, i když byl v místnosti sám. To by stále ještě bylo sice zajímavé, ale přehlédnutelné. Poté se ale porouchaly hned dva monitory a neštěstí šlo ještě dál. Herec Jan Kudlan, jemuž autoři pohádky svěřili roli prince, spáchal později sebevraždu a sám režisér zemřel ve stejné době za velmi podivných okolností a po velkém psychickém vypětí. Byla to náhoda nebo mělo na jejich smrti podíl “něco”, s čím se setkali právě na Zvíkově? To už bychom ale možná přece jen vpluly do zbytečně hlubokých vod.
Možná je to jen příroda
Poměrně umírněné teorie pak samozřejmě mluví o geopatogenních zónách a zvláštních tocích energie, které mohou souviset s vybíjením baterií či poruchami přístrojů. K takovému vysvětlení se přiklánějí i proutkaři a další senzitivní lidé, kteří dokáží takové jevy najít a popsat. Halucinace, pocity přítomnosti další neviditelné osoby nebo divné mrazení v zádech, které někteří návštěvníci hradu popisují, pak už mohou být podle psychologů pouhou sugescí.
I přes všechny zmiňované pověsti a pozorování je zbytečné nechat se odradit od návštěvy tohoto nádherného hradu, o jehož stavbu se postaral Přemysl Otakar I. a později šel doslova z ruky do ruky. Vlastnili jej Rožmberkové, Karel IV., Švamberkové, Eggenbergové i Schwarzenbergové. O tom, zda i oni vnímali zvláštní atmosféru některých jeho místností, se nehovoří.
Zdroje: projektzáře, wikipedie, hrad Zvíkov
