Žralok skřetí neboli šotek, či též žralok goblinový nebo skákavý, pochází z čeledi Mitsukurinidae, jejíž historie sahá do doby před více než 125 miliony let, a je jediným jejím zástupcem. Tento žralok má i tak řadu neobvyklých vlastností. Vyznačuje se ochablým tělem s malými ploutvemi, takže je i poměrně pomalý, dosahuje rychlosti 20 km/h. To jej předurčuje i k tomu, že jeho potravou jsou většinou obyvatelé mořského dna a středu vodního sloupce, jako jsou korýši, hlavonožci a teleostovité ryby.
Na záběry pohybů žraloka skřetího se podívejte zde:
Co o něm ještě víme?
Tento hlubokomořský žralok se vyskytuje v Atlantském, Tichém a Indickém oceánu, ale jeho nejčastějším místem výskytu je pobřeží Japonska. Žralok není pro člověka nebezpečný. Dožívá se 30 až 35 let a dorůstá délky 3 až 6 m. Jeho zbarvení je růžové, pálené a téměř bílošedé, což na jeho těle o hmotnosti 150 - 210 kg vypadá velmi atypicky, když hledá u dna potravu. Někteří badatelé na základě vlastního výzkumu a dřívějších zjištění odhadují, že samci žraloka goblinového dospívají přibližně v 16 letech a mohou se dožít až 60 let.
3D podoba žraloka skřetího
Tělo je poměrně štíhlé a ochablé. Obě hřbetní ploutve mají podobnou velikost a tvar, obě jsou malé a zaoblené, stejně jako ploutve prsní. Ocasní ploutev je ze strany na stranu zploštělá a postrádá kýly nebo zářezy. Živí žraloci tohoto druhu jsou růžoví nebo opálení díky viditelným cévám pod kůží; barva se s věkem prohlubuje a mladí žraloci mohou být téměř bílí. Okraje ploutví jsou průsvitně šedé nebo modré a oči jsou černé s namodralými pruhy v duhovkách. Po smrti zbarvení rychle bledne do matně šedé nebo hnědé barvy.
Tlama tohoto žraloka obsahuje smyslové nervy, které mu pomáhají při hledání potravy. Dokážou vycítit i ta nejmenší elektrická pole, která vytvářejí zdroje potravy, když jsou poblíž.
Žralok skřetí má při krmení výrazně roztažené čelisti.
Největší zajímavosti
Žraloka skřetího lze vystopovat až miliony let dozadu, proto se mu také říká živá fosilie. S přibývajícím věkem neroste, ale naopak se zmenšuje, a to nejen celé jeho tělo, ale i jeho dlouhý, plochý čenich.
Stejně jako jiní žraloci, i tento má mnoho zubů uspořádaných v několika řadách. Horní čelist obsahuje 35 až 53 řad zubů a spodní čelist má 31 až 62 řad zubů. Všechny zuby se liší délkou a šířkou v celém masivním počtu řad. Přičemž všechny zuby mají svou funkci a plní různé úkoly. Zuby v hlavní části čelisti jsou úzké a dlouhé, a to tím více, čím blíže jsou ke středu čelisti. Jsou podélně jemně rýhované, zatímco zuby v zadních řadách umístěné blíže k rohům čelisti jsou menší a mají zploštělý tvar. Slouží k drcení.
Jedná se o hlubokomořského živočicha, který se pohybuje v hloubce 270 až neuvěřitelných 1300 metrů, kde se vyskytuje většinou jen krátkodobě. Zub žraloka skřetího byl dokonce nalezen zaseknutý v podmořském kabelu v hloubce 1 370 metrů! Občas se ale malý a mladý jedinec chytne omylem i do rybářské sítě, tedy mnohem mělčeji, něco kolem 40 metrů.
Hlavní potravou žraloka skřetího jsou krysáci a další hlubinní teleostové.
Velmi zajímavý je i jeho způsob lovu, který lze nazvat lovem ze zálohy. Tento žralok má maso s nízkou hustotou a velká olejnatá játra, proto má neutrální vztlak, takže může tiše plout ke kořisti, aniž by se výrazněji pohyboval. Jakmile je blízko, jeho podivně umístěné čelisti se vysunou dopředu a zaútočí. Kromě ryb a korýšů se občas v jeho jídelníčku ocitnou i lidské výrobky a odpadky. To by mohlo časem chování tohoto žraloka změnit – mohl by se pohybovat v mělčích vodách a dostávat se více do kontaktu s lidmi.
Více informací o této živoucí fosilii získáte z tohoto videa:
Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) žraloka šotka navzdory jeho vzácnosti ohodnotil jako nejméně dotčeného, což zdůvodnil jeho širokým rozšířením a nízkou četností odchytu.
Zdroje:
https://factanimal.com/goblin-shark/, en.wikipedia.org/wiki/Goblin_shark, oceana.org/marine-life/goblin-shark/
