Příběhy, které se jen vyprávějí nebo se skutečně staly?
„… vesničané křičeli strachy, když se mezi ně vplížila nahá žena s tupým pohledem a z hrdla jí vycházel děsivý skřek.“ Tak začíná jedna z historek, které zmiňuje článek na stránkách Daily Mail. W. Seabrook vyslechl vyprávění o „silném prášku“, kterým zlí šamani uvedou své oběti do hlubokého spánku. Zdánlivě mrtvé, pak ze spánku probudí jen jejich tělo, nikoli mysl. A mohou je ovládat… Příběh z 20. let minulého století pokračuje:„ …otupělá troska, která se potácela, zřejmě vstala z mrtvých.“ Obyvatele vesnice vyděsilo, že měla tvář dívky Felicie, která byla pohřbena před více než dvaceti lety.
Skutečně zombie existují?
Bylo možné, nebo stále je, z živého člověka udělat mrtvého a pak ho oživit, aby nevědomě dělal to, co se mu nařídí? Seabrook napsal: „Ze zombie udělají sluhu nebo otroka. Někdy proto, že se dopustil nějaké zlého činu, nebo prostě byl jen příživník. Dělá těžké práce, pokud poleví, bijí ho jako zvíře.“ A tvrdí, že na plantáži viděl tři slepě zírající, tupé zombie při práci. Mýtus o zombie je tak přesvědčivý, že snad ani není možné, aby to nebyla pravda. V roce 1962 trpěl čtyřicetiletý muž z neznámých příčin horečkou. Lékaři ho po dvou týdnech prohlásili za mrtvého. Byl pohřben. O osmnáct let později vyděsil na tržišti jistou ženu muž. Byl to ten, který zemřel v horečkách. Měl těžký krok a nepřítomný pohled. Tvrdil, že je její bratr a že pracoval na plantáži, protože z něho šaman udělal zombie. Vyprávěl, jak ji slyšel plakat, když ho pohřbívali, ale nemohl nic dělat. Byl vyšetřen psychiatry. Věděl všechno o své rodině. I takové věci, které mohl znát jen její příslušník.
Hledají se rozumná vysvětlení
Ke konci 30. let známá antropoložka a spisovatelka Z. N. Hurstonová při své návštěvě haitské psychiatrické léčebny spatřila dívku: „… tvář bez výrazu, mrtvé oči, jakoby je někdo vypálil kyselinou.“ Prý trpěla duševním onemocněním rozdvojení osobnosti a byla nalezena, jak nahá bloudí po cestách poblíž vesnice, kde se objevila Felicie. Nebylo prokázáno, zda je to skutečně ona, ale Hurstonová tvrdí: „Vím, že na Haiti zombie jsou.“ V 80. letech harvardský antropolog a odborník na exotické rostliny W. Davis zkoumal na Haiti látky, které by mohly vyvolat stav „zombie“. Zjistil, že místní šamani užívají ve svých lektvarech, kromě jiného, přísady puchýřnatce jedovatého, který dokáže snížit látkovou přeměnu do takové míry, že pak ve spojení s halucinogenním jedem ropuchy obrovské dovede člověka na pokraj smrti, což následně prokázaly laboratorní testy na potkanech.
Oživlé mrtvoly aneb pohřbeni za živa
Davis tvrdí, že poté, co měl jed vyprchat, tedy krátce před tím, než měla oběť procitnout, ji šaman vytáhl z hrobu a dál jí podával jed z durmanu – panenské okurky, který způsobuje blouznění, ztrátu paměti a neschopnost se orientovat… A tak ji měl ve své moci. A zombie? Stalo se, že šaman zemřel a oživlý zemřelý dále už nedostával svůj jed a začal se zotavovat. A pak navštívil svou rodinu jako oživlá mrtvola. Jsou však i zaznamenány případy, kdy se oběti podařilo procitnout dřív, než byla pohřbena. Jednou zase příbuzní nedokázali uvěřit v návrat zesnulého a nechali vykopat jeho rakev – a nalezli v ní jen kameny…