Archeologové v 50. letech 20. století objevili v Koněpruských jeskyních lebku, která kladla otázky ohledně svého původu a stáří. Byla objevena hluboko pod zemí, ukrytá pod návrším Zlatý kůň. Lebka se nalezla rozpůlená, což vedlo k předpokladu, že pozůstatky mohly patřit dvěma jedincům. Díky pokročilým genetickým technikám bylo později odhaleno, že tyto pozůstatky patřily jediné osobě, ženě, která procházela krajinou před neskutečnými 45 000 lety. Vědci ji pojmenovali "Zlatý kůň", inspirováni místem jejího posledního odpočinku.

Zdroj: Youtube

Náhled do genetického kódu

Genetická analýza nebyla jen ohromující ve svém odhalení, ale také v odpovědích, které přinesla. Důkladná analýza genomu ukázala, že tato žena měla v DNA zhruba 3 % neandertálských předků. Tento detail napovídá, že její populace byla jednou z těch, které se pravděpodobně křížily s neandertálci. Její DNA je nyní považována za nejstarší genom moderního člověka, který byl kdy sekvenován, a dává nám tak jedinečný náhled do dávného světa.

Ale jak mohla vypadat? Ačkoliv genetika poskytla mnoho klíčových informací, vzhled Zlatého koně zůstal záhadou. Alespoň do teď. Vědci a odborníci se spojili a využili moderní technologie k vytvoření rekonstrukce obličeje této pradávné ženy.

Archeologické hádanky a digitální rekonstrukce

Jednou z klíčových výzev pro výzkumníky bylo překonání chybějících částí lebky. Počítačová tomografie (CT) snímků staré lebky poskytla údaje, ale nebyla kompletní. Cícero Moraes, brazilský odborník na grafiku a spoluautor studie, poznamenal, že některé části lebky byly po ženině smrti okusovány zvířaty. To znamenalo další komplikace v již tak náročném úkolu.

K nahrazení chybějících částí lebky využil tým statistických údajů shromážděných v roce 2018, a to včetně konzultace s CT snímky současného muže a ženy. Tímto způsobem bylo možné sestavit model, který by mohl co nejvěrněji představovat vzhled nejstarší známé ženy.

Spekulace vs. věda

Moraes a jeho tým pak vytvořili dvě verze obličeje – jednu vědeckou, bez barvení a se zavřenýma očima, a druhou s pigmentovanou kůží, otevřenýma očima a vlasy. Tato spekulativní verze je určena zejména širší veřejnosti a nabízí lepší představu o vzhledu. Ačkoli genetická data nemohla poskytnout přesné detaily o barvě kůže, vlasů či očí, výsledkem byla realistická podoba ženy s tmavými kudrnatými vlasy a hnědýma očima.

Rekonstrukce nejstarší ženy světa je úžasným počinem, který vytváří most mezi minulostí a přítomností. Ačkoliv je tato tvář pouhým odhadem, podněcuje nás k přemýšlení o našich kořenech, o komplexnosti lidské historie a o úžasném pokroku vědy, který nám umožní pohlédnout zpět v čase s takovou jasností. V tomto smyslu je každá snaha o oživení minulosti, ať už dokonalá, nebo nedokonalá, cennou součástí našeho kolektivního porozumění a fascinace tím, odkud jsme přišli.

Zdroje: zoom.iprima.cz, www.livescience.com, www.fonetech.cz