Nejen doupě rozkoše

Slovo "harém" arabského původu v podstatě označuje zakázaný prostor, konkrétně soukromé prostory sultána. Nejznámějším symbolem pojmu byl Topkapi Saray v Istanbulu, palác v paláci. Nebyla to jen rezidence pro sultánovy ženy, ale komplexní společnost zahrnující manželky, konkubíny, eunuchy a otroky. Uzavřený svět s nemocnicí, školami a mešitou byl soběstačný a vzpíral se zjednodušenému pohledu na pouhé místo rozkoše.

Zdroj: Youtube

Vzdělání a posílení postavení

Navzdory všeobecnému přesvědčení se ženy v harému mohly komplexně vzdělávat. Zdaleka nebyly pouhými ozdobami, dostávalo se jim rozsáhlého vzdělání v různých oblastech včetně náboženství, matematiky, umění, hudby a literatury. Vzdělávací rámec je měl připravit nejen na roli společnice, ale i na pozici kultivované manželky pro vysoce postavené úředníky, což odráželo výchovu evropských žen z vyšších vrstev.

Matriarchální hierarchie

Harém se řídil přísnou hierarchií, v níž neposlušnost mohla vyústit v přísné tresty. Na jejím vrcholu stála sultánova matka – Valide Sultan, která měla významný politický vliv a dohlížela na vnitřní chod harému. Pod ní se hierarchie táhla až k nejníže postaveným otrokyním, které byly zajaty při dobývání jiných zemí. Ženy mohly na společenském žebříčku stoupat díky vzdělání a přízni a nepřímo, ale významně ovlivňovat politiku říše.

Politické hráčky v Osmanské říši

Harém byl živnou půdou pro politické pletichy a mocenské hry. Několik harémových žen se nesmazatelně zapsalo do dějin tím, že sehrávaly klíčovou roli v politickém dění. Příkladem jsou Hürrem, Nurbanu a Kosem, manželky mocných sultánů, které se významně podílely na zajištění trůnu pro své syny a napomáhaly vládě svých manželů. Tyto ženy, se dostaly k moci díky inteligenci, politické bystrosti a někdy i nemilosrdným strategiím.

Přehodnocení harému

Harém byl mnohem víc než jen doupě erotiky, jak je zobrazován ve viktoriánské literatuře a umění. Byla to složitá instituce, v níž se prolínaly vzdělání, politika a osobní ambice. Ženy v harému zdaleka nebyly pasivními oběťmi, ale aktivními účastnicemi a často klíčovými aktérkami osmanské politické scény.

Zdroje: ancient-origins.net, brighthubeducation.com, grunge.com