Výzkum, jehož výsledky vědce překvapily, proběhl v oblasti Antarktidy, kde bylo v průběhu času vyhodnoceno na tisíc seismických událostí. Jejich analýzou došli odborníci k závěru, že zemské jádro obklopuje a kryje dno pradávného oceánu. To se do takové hloubky dostalo při pohybech litosférických desek. Protože bylo mnohem kompaktnější a hustší než ostatní materiál, zůstaly jeho struktury bez zásadních změn.
Čtěte také
Pohoří uvnitř zeměkoule
Geologové mimo jiné přišli na to, že tloušťka tohoto “obalu” zemského jádra se podle odezvy zachycovaného signálu v jednotlivých místech výrazně liší. Zmanemá to, že se bývalé oceánské dno přeneslo do hloubky kolem tří tisíc kilometrů pod zemským povrchem ve svém téměř původním tvaru i s podmořskými pohořími. Podle výrazného snížení rychlosti seismických vln v určitých částech tohoto materiálu je zřejmé, že se na hranici tekutého jádra a nejvnitřnějších pevných částí Země nacházejí útvary až pětinásobně vyšší, než je například Mount Everest.
Neuvěřitelně hustý materiál
Jak je možné, že se původní oceánské dno zachovalo v tak dobrém stavu? Jak plyne ze závěrů dosavadního pozorování, jde o skutečně velmi kompaktní materiál, který se nenechá jen tak jednoduše zdeformovat. Dokonce se objevilo přirovnání, že rozdíl v jeho hustotě oproti okolním materiálům je ještě markantnější než na zemském povrchu, kde se setkávají pevné vrstvy zemského obalu s těmi plynnými, tedy se vzduchem.
Země svůj 'stavební materiál' poctivě recykluje
Vědci chtějí spolupracovat
Sílu tohoto doposud netušeného obalu zemského jádra mají vědci v plánu zkoumat také pomocí přenosu tepla mezi jádrem a vyššími vrstvami zemského pláště. Zatímco prvotního výzkumu se účastnili hlavně odborníci z alabamské a arizonské univerzity, kteří svoje závěry zveřejnili v odborném časopisu Science Advances, další kroky, vedoucí k upřesnění a rozšíření závěrů a analýz, budou bezesporu podnikány ve spolupráci s dalšími pracovišti na celém světě.
Země poctivě recykluje
Nové poznatky o utváření a podobě útrob Země mohou mít nedocenitelný vliv na pochopení obecného principu fungování a zákonnitostí naší planety. Některé části tohoto pradávného oceánského dna se mohou podle geologů dokonce v průběhu dalších milionů let dostávat znovu na povrch, pokud se propadnou do samotného jádra, kde budou roztaveny a při sopečné činnosti opětovně vyvrženy na povrch. Šlo by tak doslova o recyklaci materiálu, který příroda použije na obnovu povrchu planety. Je tedy zřejmé, že se příroda ničeho jen tak bezmyšlenkovitě nezbavuje. My, lidé, bychom si z ní měli vzít příklad.
Zdroje: livescience, sciencealert, earth
