Výzkum, jehož výsledky vědce překvapily, proběhl v oblasti Antarktidy, kde bylo v průběhu času vyhodnoceno na tisíc seismických událostí. Jejich analýzou došli odborníci k závěru, že zemské jádro obklopuje a kryje dno pradávného oceánu. To se do takové hloubky dostalo při pohybech litosférických desek. Protože bylo mnohem kompaktnější a hustší než ostatní materiál, zůstaly jeho struktury bez zásadních změn.
Pohoří uvnitř zeměkoule
Geologové mimo jiné přišli na to, že tloušťka tohoto “obalu” zemského jádra se podle odezvy zachycovaného signálu v jednotlivých místech výrazně liší. Zmanemá to, že se bývalé oceánské dno přeneslo do hloubky kolem tří tisíc kilometrů pod zemským povrchem ve svém téměř původním tvaru i s podmořskými pohořími. Podle výrazného snížení rychlosti seismických vln v určitých částech tohoto materiálu je zřejmé, že se na hranici tekutého jádra a nejvnitřnějších pevných částí Země nacházejí útvary až pětinásobně vyšší, než je například Mount Everest.
Neuvěřitelně hustý materiál
Jak je možné, že se původní oceánské dno zachovalo v tak dobrém stavu? Jak plyne ze závěrů dosavadního pozorování, jde o skutečně velmi kompaktní materiál, který se nenechá jen tak jednoduše zdeformovat. Dokonce se objevilo přirovnání, že rozdíl v jeho hustotě oproti okolním materiálům je ještě markantnější než na zemském povrchu, kde se setkávají pevné vrstvy zemského obalu s těmi plynnými, tedy se vzduchem.
Země svůj 'stavební materiál' poctivě recykluje
Vědci chtějí spolupracovat
Sílu tohoto doposud netušeného obalu zemského jádra mají vědci v plánu zkoumat také pomocí přenosu tepla mezi jádrem a vyššími vrstvami zemského pláště. Zatímco prvotního výzkumu se účastnili hlavně odborníci z alabamské a arizonské univerzity, kteří svoje závěry zveřejnili v odborném časopisu Science Advances, další kroky, vedoucí k upřesnění a rozšíření závěrů a analýz, budou bezesporu podnikány ve spolupráci s dalšími pracovišti na celém světě.
Země poctivě recykluje
Nové poznatky o utváření a podobě útrob Země mohou mít nedocenitelný vliv na pochopení obecného principu fungování a zákonnitostí naší planety. Některé části tohoto pradávného oceánského dna se mohou podle geologů dokonce v průběhu dalších milionů let dostávat znovu na povrch, pokud se propadnou do samotného jádra, kde budou roztaveny a při sopečné činnosti opětovně vyvrženy na povrch. Šlo by tak doslova o recyklaci materiálu, který příroda použije na obnovu povrchu planety. Je tedy zřejmé, že se příroda ničeho jen tak bezmyšlenkovitě nezbavuje. My, lidé, bychom si z ní měli vzít příklad.
Zdroje: livescience, sciencealert, earth
