Zátarí vznikl v červenci 2012 v reakci na obyvatele Sýrie prchající před občanskou válkou. Přibližně 11 kilometrů od hranice své rodné země žijí stovky tisíc syrských uprchlíků. Populace tábora se mění, k dnešnímu dni je zde podle komisaře pro uprchlíky OSN, který spravuje tábor spolu s jordánskou vládou asi 80 000 lidí se statusem uprchlíka, bývaly však i doby, kdy jich zde žilo přes 200 tisíc. Podle neoficiálních zdrojů je však skutečný počet obyvatel Zátarí podstatně vyšší.
Přibližně 11 kilometrů od hranice své rodné země žijí stovky tisíc syrských uprchlíků
Podle komisaře je přibližně 57 % tábora mladší osmnácti let a počet nezletilých i nadále roste. Každý den se zde rodí průměrně jedenáct dětí. A stále přicházejí nové rodiny, které hledají v Jordánsku bezpečné útočiště.
V reakci na to byly v táboře zřízeny tři školy, které fungují na dvě směny – dívky se vzdělávají ráno a chlapci odpoledne. Vloni navštěvovalo školu 18 tisíc dětí, což odpovídalo téměř dvou třetinám populace školního věku. Mnoho rodin však své potomky do vzdělávacího zařízení neposílá. Mají strach, že by se jejich potomkům po cestě mohlo něco stát.
V Zátarí nejsou neobvyklé rodiny, jejichž hlavou je žena (až 42 %). Matky jsou buď vdovy, anebo jejich muži stále bojují s režimem v Sýrii. Škola v takových případech představuje spíše přepych, než bezprostřední nutnost
Každý den se zde rodí průměrně jedenáct dětí. A stále přicházejí nové rodiny, které hledají v Jordánsku bezpečné útočiště
Výhody pravidelné docházky však nejsou zanedbatelné. Žáci se učí z Jordánských knih, jenž nepodporují režim prezidenta Bašár al-Asada, budují si znovu komunitu, kterou rodiny po odchodě se Sýrie ztratily a vyplňují jednotvárné táborové provizorium aktivitami.
Od roku 2012 se ale život v táboře zlepšil. Už více připomíná město než krajinu posetou stany. Prefabrikované unimobuňky nabízí více prostoru pro život, někde jsou vybavené i latrínou a kuchyňským koutem. Díky české podpoře a výstavě fotovoltaického parku mají elektřinu k dispozici aspoň 12 hodin. Používají tak lednici a ti "úspěšnější" mají i televizi. Vybudovala se kanalizace a čištička vody. Před táborovým mikrosvětem a pocitu pouhého přežívaní se snaží obyvatelé bránit prací. Sbírají a třídí odpadky, budují kavárny, obchody a tržiště.
Kdy se vrátí do své země neví ani samotní uprchlíci ani OSN. Zatím je situace v jejich rodné Sýrii považována na příliš nebezpečnou. Snaží se alespoň do té doby budovat své nové město a možnosti k životu.
