Temný park nestvůr
Posvátný háj (Sacro Bosco), kterému se říká Park nestvůr (Parco dei Mostri), leží nedaleko města Bomarzo v zalesněném údolí pod hradem Orsinů. Založil ho v 16. století významný italský šlechtic P. F. Orsini známý jako Vicino. Orsini byl kapitánem jednotek žoldnéřů, kteří sloužili monarchům a zvláště papežovi během renesančních válek. Byl i mecenášem umění. V kruté válce ztratil svého velitele, nejbližšího přítele a poté byl několik let válečným zajatcem v Německu. Krátce po návratu domů mu zemřela jeho milovaná manželka Giulia Farnese. Zdrcený Orsini si nechal vybudovat zahradu, aby se vyrovnal s hlubokým smutkem a melancholií a zbavil se vzpomínek na krvavou válku. Strašidelné bytosti jsou zosobněním jeho osobních démonů, kteří se zrodili z životních tragédií.
Bizarní i fascinující
Do parku vstoupí návštěvník prastarým kamenným obloukem. Pár schodů ho zavede do lesíka, který ve své zeleni skrývá dvacet čtyři obřích soch z kamene obrostlých mechem. Obestře ho zvláštní ticho, ve kterém se tu a tam ozve zpěv ptáků, bublání potůčků nebo fontánky, které jen pozvednou kouzlo tajemné procházky. Pak se najednou vynoří obří mořská příšera s otevřenou tlamou, jakoby chtěla vetřelce pohltit. O kousek dál rve obr svou oběť na kusy. Na své procházce potká obřího slona, jak zabíjí římského vojáka. Návštěvník jde dál a na cestičce se na něho posměšně šklebí skřet, ze sloupu ho pozoruje démon. Mořský Neptun se zlobí, nejspíš z návštěvníka radost nemá. I další monstra zobrazují násilí a hněv. V zahradě také stojí pokřivená stavba se šikmou podlahou, která má návštěvníka zmást. Údajně nejděsivějším dílem je obrovská hlava boha podsvětí s otevřenou pusou, která jakoby křičí: „Vstup dovnitř, jestli se odvážíš.“ Říká se jí tlama pekla. Na horním rtu má nápis „Zde všechen rozum odchází“.
Světlá stránka pochmurné zahrady
Orsini pověřil návrhem na vytvoření parku svého přítele, slavného architekta a malíře p. Ligoria. Figury nestvůr v nadživotní velikosti jsou vytesány do skály nebo do bloků sopečného kamene. Celé dílo trvalo téměř třicet let a bylo dokončeno v roce 1552. Zhruba po dvaceti letech od založení parku byl v jeho horní části postaven Chrám věčnosti na počest jeho manželky. Prý to naznačuje, že se Orsini ze svého smutku zotavil. I některé postavy z mytologie už mají na tvářích lehký úsměv. Orsini zemřel v roce 1583. Po jeho smrti zůstal park opuštěný a postupně zarůstal. Ani pozdější majitelé se o něj nestarali. Zpustlá a strašidelná zahrada vzbuzovala strach, vyprávěly se o ní hororové příběhy o násilí, hrůzných činech původního majitele, strašidlech a oživlých nestvůrách. Není divu. Zub času vryl do tváří soch hluboké jizvy, které ještě umocňují jejich strašidelný charakter.
Nestvůry znova ožívají
Kdysi udržovaný park si žil desítky let svým vlastním životem a byl téměř zapomenutý. Téměř. Tajemné místo navštívil v roce 1948 S. Dalí, který si ho zamiloval a natočil o parku krátký film. Podivná stvoření porostlá mechem se Dalímu stala inspirací pro jeho obraz Pokušení svatého Antonína (1964). Vzrušující místo si oblíbil i francouzský básník J. Cocteau. Stalo se podnětem pro romány i opery. Zahrada začala ožívat po roce 1954, kdy ji zakoupil a začal renovovat G. Bettini. Někteří odborníci na dějiny umění se dodnes zabývají otázkou, co se Orsini snažil tímto bizarním dílem sdělit. Chtěl návštěvníky šokovat? M. Schlittová, profesorka dějin umění a humanitních věd říká: „Odpověď k čemu zahrada sloužila a význam narativního poselství lze nalézt ve vytesaných nápisech na sochách, které po sobě Orsini zanechal.“ Jiní říkají, že smysl není nutné hledat. Zahrada je malý zázrak a jako takovou bychom ji měli brát a ocenit.
Dnes je Park nestvůr hojně navštěvovanou turistickou atrakcí. V sezóně je možné navštívit zahradu i v noci za svitu měsíce nebo s lucernou, což bezpochyby musí být jedinečný zážitek.
Zdroje: www.atlasobscura.com, www.venturists.net, www.bbc.com