Chile je nejpříjemnější zemí na světě, říká profesor Miloslav Druckmüller. Když byste ho potkali, jak se svojí ženou Zuzanou šplhají do čtyřtisícových výšek této jihoamerické země, sotva byste do nich řekli, že on vyučuje matematiku na Vysokém učení technickém v Brně a ona informatiku a fyziku na brněnském gymnáziu. Jenže asi nepotkali. Tam, kam oni chodí, nenarazí skoro nikdy na jediného živáčka.

Sopka lyžařům na dosah

Ve středním Chile leží přímo na dálnici zvané Panamericana město Chillán. Odtud je to pár desítek kilometrů do lázeňsko-lyžařské vesničky Termas de Chillán, nad kterou se vypínají dvě význačné sopky – Nevado de Chillán a Volcán de Chillán. Následujícími fotografiemi Vás zavedeme na vrchol druhého z nich.

Ráno se lomí v dopoledne a my bychom měli spěchat – máme v plánu vystoupat skoro 2000m na vrchol Volcán de Chillán a zatím moc nevíme kudy. Značení nástupových cest v chilských horách, zvláště v těch méně navštěvovaných, není, rady v knižních průvodcích jsou velestručné, a tak je nutné se zcela spolehnout na vlastní orientační smysl. A ještě nás „zdržují“ nádherné výhledy do dálek. V tomto případě je to zleva dokonalý kužel vulkánu Antuco s výškou 2 980 m a dále poněkud složitější zaledněný hřeben Sierra Velluda dosahující výšky 3 585 m.

Dvojvrchol Volcán de Chillán máme téměř na dohled, jen jsme cestu nahoru mírně „netrefili“. Mezi hřebínkem, na kterém stojíme, a vlastním černým vulkanickým masívem, na který směřujeme, je hluboké sedlo. Ale nevzdáme to!

Už máme správný směr na severnější kopec a my jsme si naivně mysleli, že cesta na vrchol je jasná a bezproblémová – prostě nahoru. Jenže osud nám do cesty nastrčil hlubokou trhlinu!

Trhlina byla hluboká, velmi krásná a naštěstí měla konec, kde se dala obejít.

Před sebou máme závěrečný výstup, za našimi zády druhý, jižnější, kopec z dvojvrcholu Volcán de Chillán. Vidíme, že je na něj vyšlapaná pěšina, zřejmě od znalejších než jsme my, a také od těch, které hluboká sněhová trhlina odradila od výstupu na vrchol, který jsme si vybrali my. Na tom našem žádná pěšina nebyla.

Za odměnu po náročném výstupu až na obvod vrcholového kráteru Volcán de Chillán ve výšce 3 186 m nahlížíme dovnitř do kráteru. To, že Volcán de Chillán je stále aktivní sopka, nám připomínají na obvodu kráteru mírně „funící“ fumaroly, a za vrcholem, na kterém stojíme, vykukuje více zaledněný Nevado de Chillán, jako by lákal: I já stojím za výstup!

Ve sněhové čepici na dně fascinujícího vrcholového kráteru jsou zvláštní jeskyně s klenutými vchody – další viditelná připomínka toho, že stojíme na vrcholu stále aktivní sopky. Sněhová vrstva je zespodu vyhřívaná, odtává a vytváří duté prostory.

Tmavě modré pozdně odpolední nebe nad námi a dvojvrchol Volcán de Chillán za námi – nádherný pocit. I když to tak nevypadá, ten levý je hlavní a vyšší vrchol, ten, na jehož vršku jsme byli.