Není ostrov jako ostrov
Z obsáhlé geologické kapitoly „Ostrovy“ úvodem alespoň zjednodušeně pár „suchých“ údajů v kostce, ač pro mnohé třeba zbytečných. Ale ať se v těch ostrovech neztratíme. Kdysi dávno byl jeden superkontinent Pangea. Ten se pohyby zemské kůry pomalu začal rozpadat a „kusy“ se od sebe vzdalovaly. Vznikly kontinenty. Od těch se oddělily velké pevniny – pevninské neboli kontinentální ostrovy (Grónsko, Madagaskar). Pevninské jsou i Britské ostrovy. Ty se ale od dnešní Evropy tak zcela neodtrhly, jen je oddělila stoupající hladina moří při tání ledovců (před 18 000 lety). Kus Evropy tak zůstal někde pod vodou a za „kanálem“ ční jako Spojené království. Stejně tak jako Zélandie, téměř celá pod vodou, je spojená někde v hlubinách s Austrálií a nad Tichým oceánem si vykukuje jako Nový Zéland. Představitelem dalšího typu ostrova, přílivového, je francouzská Hora sv. Michaela. Stejně jako jiné tohoto druhu ji při přílivu zaplaví moře, stane se ostrovem, za odlivu spočívá jako pevnina na písku.
Hora sv. Michaela
Korálový atol není pojem neznámý. Možná si ho asi nespojíme s ostrovem. Je to však další typ ostrovů zvaných bariérové. Miliony drobných skeletů korálů podél pevniny tvoří ochranný útes, který chrání pevninu před bouřlivými vlnami. Bariérové ostrovy jsou i z usazenin písku, bahna, štěrku, které se zvedají až nad hladinu. Tak vznikají i ostrůvky v řekách. V řekách a jezerech vznikají ostrovy i erozí. Kolonie droboučkých mořských tvorečků – korálů v teplých vodách vytvářejí nízké korálové ostrůvky, které se vrstvením dostanou až nad hladinu a vzniká další typ ostrovů – korálové. Pomineme-li umělé ostrovy, které si člověk vytvořil sám, jsou posledním typem ostrovy oceánské.
Oceánské ostrovy
Oceánské ostrovy jsou vulkanického původu. Vznikly erupcí sopek. Jakmile podmořská hora, jak se sopce pod hladinou říká, vybuchne, vrství se láva, až se dostane nad hladinu a z vrcholu sopky se stane ostrov. Sopky vznikají různě. Nicméně dle významné americké geoložky Ch. D. Roweové jsou hlavní dva typy: ostrovní obloukové sopky a horké skvrny. Jsou to poměrně složité geologické procesy, a horké skvrny nejsou zcela objasněny. Obloukové sopky vznikají posunem tektonických desek, když se těžší dostává po lehčí. Sblížení dvou desek vyústí v pás aktivních sopek (Guam, Tonga, Fidži, Aleutské ostrovy). K nejaktivnějším sopečným ostrovům patří Japonské, kde se stýkají desky hned čtyři. Z horkých skvrn, což je místo, kde vyvěrá magma, vznikly, například, Réunion a Azory. Jediná horká skvrna dala vzniku Havajským ostrovům, z nichž ten největší, Havaj, stále přetvářejí sopky Mauna Loa a Kilauea. „Horké skvrny mohou vznikat i pod kontinenty,“ vysvětluje Roweová. „Yellowstonský národní park je zdrojem taveniny pláště, který není spojen s hranicí desek.“
Mladé ostrovy
Některé oceánské sopky, tedy ostrovy vznikají desítky tisíc let, jiné rychle a náhle. „Pokud jde o to, kdy se (sopky) stanou ostrovem, záleží na tom, jak hluboko se nacházejí a jak produktivní je jejich zdroj magmatu,“ říká Roweová. Jedním z nejmladších ostrovů je Surtsey u Islandu v Atlantiku. Vzniknul v roce 1963, když vychrlila svou žhavou lávu sopka, která vznikla odtržením euroasijské tektonické desky od severoamerické. V 60. letech se zvýšením hladiny oddělil od západního pobřeží Newfoundlandu ostrov Sandy Point. Ten následkem erozí a bouří pomalu mizí. Horká skvrna dala vzniku novému havajskému ostrovu Loihi, ač je stále nazýván podmořská hora. V roce 2013 erupce stvořila nový ostrov Nišinošima u japonského pobřeží, téhož roku pak ostrov Jaja u pobřeží Ruska. Nejmladším ostrovem je Hunga Tonga (Pacifik, 2015). Během posledních 20 let se narodilo 8 nových ostrovů.
Některé ostrovy jsou skalnaté pustiny téměř bez života, jiné jsou tropickými ráji a dovolenkovými destinacemi. Na newyorském Manhattanu rostou místo palem mrakodrapy. A opuštěné ostrovy? Ty se díky odlehlosti staly domovem nejzajímavějších a nejneobvyklejších živočichů na světě.
Zdroje: education.nationalgeographic.org, www.mcgilltribune.com
