Výbuch sopky neboli sopečné erupce, jsou dlouho formující se procesy, jež lze monitorovat. Kůra Země je tvořena tektonickými deskami. Tyto desky se vznášejí kolem na vrstvě skály a k erupci dochází, když kůrou procházejí horké horniny v plášti, zvané magma (někdy s sebou přináší páru, popel a kameny). Hluboko uvnitř Země je tak horko, že některé horniny začínají tít a postupně se z nich stane právě hustá tekoucí látka, magma. Magma je lehčí než skála, která ji obklopuje, stoupá nahoru a shromažďuje se v magmatických komorách. Vyvíjející se tlak nakonec část magmatu protlačí průduchy a prasklinami na zemský povrch. Tak vzniká láva, tedy magma, která vybuchla.
Proti lávě se lze bránit třemi nejběžnějšími způsoby.
Monitoring je účinný
Sopečnou činnost lze díky mnohaletým zkušenostem předvídat, což dává více času k nejúčinnějšímu způsobu ochrany, jímž je rychlá evakuace směrem od činné sopky. Samotným výbuchům sopek však nelze nijak zabránit ani je zastavit, proto jediným způsobem, jak si zachránit život, je utéct.
Útěk? Podle typu erupce
Před pomalu tekoucí žhavou lávou utečeme snadno, ale před mohutnými erupcemi to je složitější. Existují však preventivní opatření. Pokud se nacházíte v oblasti činných sopek, je potřeba se informovat o možnostech a předpovědi sopečné činnosti, o připravených opatřeních a o požadovaném chování v případě sopečné aktivity.
Před žhavou lávou lze utéct...
Některé sopečné erupce jsou výbušné a jiné ne; výbušnost erupce přitom závisí na složení magmatu. Pokud je řídké a tekuté, mohou z něj plyny snadno unikat, takže když tento typ magmatu vybuchne, vytéká ze sopky. Dobrým příkladem jsou erupce na havajských sopkách. Lávové proudy jen zřídka zabíjejí lidi, protože se pohybují dostatečně pomalu, aby jim lidé mohli uhnout z cesty.
Pokud je však magma silné a lepkavé, plyny nemohou snadno uniknout, tlak se zvyšuje, dokud plyny prudce neuniknou a nevybuchnou. Dobrým příkladem je výbuch Washingtonské hory St. Helens. Při tomto typu erupce magma vybuchne do vzduchu a rozpadne se na kusy. Tyto kusy mají velikost od malých částic popela až po balvany velikosti domu.
Dusivý prach
Výbušné sopečné erupce mohou být nebezpečné a smrtící. Ohnivá mračna se řítí po horách a ničí téměř vše, co jim stojí v cestě. Popel stoupá nahoru k obloze a padá jako prachový sníh zpět na zem. Je-li popel dostatečně silný, může udusit rostliny, zvířata i lidi. Když se horké sopečné materiály smíchají s vodou z potoků nebo roztaveného sněhu a ledu, vytvoří se bahenní toky, jež v historii pohřbily celá společenství nacházející se poblíž vybuchujících sopek.
Sopečné erupce mají několik podob.
Richterova stupnice
Index vulkanické explozivity (VEI) měří rozsah erupce, je to jako Richterova stupnice pro zemětřesení v tom, že je logaritmická. Každé číslo na stupnici je 10krát silnější než to předchozí. Vědci klasifikují erupce podle toho, jaký materiál sopkou prochází, jak rychle se pohybuje a jak vysoko erupční oblak dosahuje. Jakýkoli kanál skrz kůru, který umožňuje proudění magmatu, se nazývá sopka. Sopka má na jednom konci komoru horkého magmatu a na druhém otvor do vzduchu (nebo oceánu).
Rozdíl mezi lávou a magmatem
Magma je roztavená hornina pod povrchem, zatímco láva je roztavená hornina v okamžiku úniku ze sopky.
Proti lávě se lze bránit třemi nejběžnějšími způsoby.
Lze ji ochladit vodou – když voda narazí na přehřátou horninu (nebo naopak), změní se v páru, což umožní rozptýlit teplo lávy.
Druhým způsobem je stavba bariér. Ta byla použita bapříklad na Mount Etna, kdy erupce v březnu 1983 ohrožovala tři města. Ve snaze odklonit lávu byly zkonstruovány bariéry ze skály a popela. Jedna z prvních překážek, 18 m vysoká a 10 m široká, byla překonána, ale druhá závora blokovala lávu v pohybu dále na západ. Dvě další hlavní bariéry bránily toku dostat se do hlavní turistické oblasti Etny na východní straně údolí.
Ohnivá mračna se řítí po horách a ničí téměř vše, co jim stojí v cestě.
Třetí možností je přidat k bariérám beton, což bylo vyzkoušeno rovněž na Etně. Kromě bariér pracovníci vytvořili k záchraně města umělý příkop, který měl zachytit lávu přesměrovanou z průlomu vytvořeného výbušninami. To odtlačilo jen část lávy, takže do zbývajícího proudu byly vysypány betonové bloky, které zcela odklonily jeho cestu.
Každopádně v případě, že se ocitnete v blízkosti výbušné sopky, informujte se. A bohy na ramena vezměte už s předstihem.
Zdroje:
