Zatímco my, lidé vyspělé západní civilizace, jsme díky odborníkům tuto řeku objevili až před několika málo lety, místní domorodci hovoří o řece horké tak, že je schopná vše živé doslova uvařit, již od nepaměti. Zkrátka– tito lidé jsou se přírodou a místy, kde žijí, spjati mnohem silněji než my.
Neuvěřitelný příběh z pralesa
Po stopách vroucí řeky se nedávno vydal peruánský geofyzik, který uvěřil dávnému příběhu, který se v zemi tradoval od dob vpádu Španělů. Ti se tehdy prý vydali do pralesa za zlatem a drahými kameny. Místo pokladů si ale hrstka z nich, které se podařilo přežít, přinesla neuvěřitelné zážitky, plné podivných krvelačných tvorů, jedovatých rostlin a také řeky, v níž teče tak vroucí voda, že se v ní malí tvorové během několika vteřin doslova uvaří.
Vědec uvěřil domorodcům
Andrése Ruza, který se při studiu zabýval geotermální energií, dospěl k závěru, že je třeba tyhle zvěsti důkladně prozkoumat. A vydal se do pralesa, ačkoliv jeho kolegové možnost existence takové řeky téměř stoprocentně vylučovali hlavně kvůli tomu, že se v oblasti nenacházejí žádné sopky, od jejichž vroucího magmatu by se mohla voda dostatečně ohřát. Jeho zvědavost a touha po pravdě ale byla silnější. Naštěstí.
Deštné pralesy jsou plné překvapení
Pohádky se staly skutečností
Existenci řeky, kterou prý viděli na vlastní oči, mu potvrdili i jeho vlastní příbuzní, a tak nebylo na co čekat. Vydal se do pralesa a na řeku, kterou jsme doposud znali jen z vyprávění místních, jejichž zkazky pro vědecký svět mnohdy hraničily s pohádkou, skutečně objevil. I když podobně horké prameny vyvěrají i jinde na světě, tato amazonská řeka je skutečnou rekordmankou. Zatímco ostatní přírodní zdroje horké vody převážně tvoří nevelká jezera nebo tryskají v podobě gejzírů, tady jde o skutečnou řeku, širokou až pětadvacet a hlubokou kolem šesti metrů! Navíc svoji průměrnou teplotu 86 °C si s sebou nese přes šest kilometrů.
Co vodu ohřívá?
Jak je možné, že někde na světě vyvěrá ze země takto horká voda, když je nejbližší sopka vzdálená na sedm se kilometrů? Podle Ruza jde o trhliny v zemském plášti, do nichž voda ve svém podzemním toku proniká a od horkých vnitřních vrstev se ohřívá, aby následně v prameni, jenž se dostane na povrch, téměř vřela. A protože jde o skutečnou hlubokou a širokou řeku, je masa horké vody tak ohromná, že si svoji teplotu může udržet poměrně dlouho.
Řeka má dávno svoje jméno
Zatímco Ruzo tuhle podivnou řeku objevil pro vědu a pro svět, místní obyvatelé ji berou jako normální součást svojí krajiny. Vodu využívají k vaření a po vydatných deštích, kdy se její tok dostatečně naředí chladnějšími dešťovými kapkami, je prý dokonce možné se v ní také vykoupat. Řece už dávno dali jméno Shanay-timpishka, tedy v překladu řeka, vařená žárem Slunce. My sice víme, že se o její teplotu stará jiný proces, než je předávání sluneční energie, ale to je v tomto případě docela jedno.
Ruzo udělal velký krok pro svět vědy, na druhou stranu má ze svého zjištění velké obavy. Dobře víme, že přírodní divy, které objeví “vyspělí” lidé, mnohdy poměrně brzy špatně dopadnou. Hlavním Ruzovým zájmem je proto nyní ochrana této unikátní krajiny – nejen samotné vroucí řeky, ale i jejího okolí.
Zdroje: sciencealert, nationalgeographic, atlasobscura
