Neobvyklá cesta Vlastimila Brodského
Vlastimil Brodský, celým jménem Vlastimil Fiala-Brodský, kterému jeho známí neřekli jinak než Bróďa, patřil k neodmyslitelným ikonám českého filmu a divadla. Narodil se v roce 1920 v Hřebčíně u Prahy v ochotnické rodině. Herectví však nebylo jeho první láskou. Brodský původně přilnul k tanečnímu umění a stepu, kterému se intenzivně věnoval a tancoval dokonce i v nočních barech. Mladík s vřelým úsměvem a charismatickou osobností však nakonec našel svou cestu k divadlu, a to díky avantgardnímu režisérovi E. F. Burianovi.
Brodský se přihlásil na soukromou hereckou školu E. F. Buriana, kde režisér rychle rozpoznal jeho neobvyklý talent. Už během druhé světové války stál na jevišti několika divadel, a v roce 1948 se přesunul na Vinohrady, kde prožil většinu své divadelní kariéry. Před tím však ještě působil dva roky v Divadle Satiry.
Hvězdné chvíle na českém plátně
O šedesátých letech 20. století se mluví jako o zlaté éře českého filmu, a Brodský byl jedním z těch, kteří se o tuto éru zasadili. Spolupracoval s předními českými režiséry a obsadil desítky rolí ve známých filmech a seriálech, jako jsou "Zítra vstanu a opařím se čajem", "Ať žijí duchové!", "Ostře sledované vlaky" a "Noc na Karlštejně," ve kterém ztvárnil Karla IV. Často hrál i po boku své manželky Jany Brejchové, jejich vzájemná chemie byla nesporná.
Dvě tváře jednoho umělce
Kolegové a přátelé často zdůrazňovali Brodského melancholickou povahu a úzkosti, které ho provázely celým životem. Jeho smysl pro černý humor, zejména pokud šlo o téma smrti, byl známý. Zmiňoval se o štěstí, že urny zrovna zlevnily, nebo jak se ve stáří připravuje na žár kremační pece. U Brodského byla také pozorována bipolární porucha, která ho někdy ponořila do těžkých stavů.
Roubenka jako odraz duše
Po odchodu do hereckého důchodu Brodský našel útočiště ve své chalupě ve Slunečné. Roubenka byla dokonalým odrazem jeho duše – krásná, ale opuštěná; idylická, ale temná. I když byl známý svojí manuální zručností, především v truhlařině, jeho práce na chalupě byla také způsobem, jak se vypořádat se svou vlastní duší. Přestože ho okolí neustálo obdivovalo a chovalo k němu velkou úctu, sám v sobě mnoho štěstí nenacházel.
Smrt jako nevyhnutelný "přítel"
Brodský, který si na noční stolek pravidelně odkládal pistoli (prý kvůli zlodějům), neměl strach ze smrti. Možná ji dokonce považoval za starého přítele, který ho čeká za rohem. A 20. dubna 2002 si pro něj tento „přítel“ přišel. Kousek od své chalupy ve Slunečné si vzal život. Přestože záchranka dorazila ve velmi krátkém čase, Brodskému už nebylo pomoci. A tak se jeho chalupa, místo, které pro něj bylo vším, stala i dějištěm jeho posledního činu.
Místo plné vzpomínek
Jeho děti, Tereza a Marek, se rozhodly chalupu prodat. Nový majitel zboural původní roubenku, která byla zničena dřevomorkou. Místo ní nyní stojí nový dům. Starou chalupu tak připomíná pouze rybníček za domem, kde Brodský kdysi choval kapry.
Přesto je Slunečná, malá vesnice s pouhými padesáti stálými obyvateli, stále s Brodským spojena. Stala se totiž posledním místem jeho odpočinku. Brodský je pohřben na začátku vesnice, a i když je už po smrti, jeho duch a odkaz zůstávají nesmrtelné.
Vlastimil Brodský má ve Slunečné hrob
Chalupa ve Slunečné tak nebyla jen prostým domem, ale symbolem bohatého života Vlastimila Brodského, který byl plný kontrastů – slávy a samoty, radosti a bolesti, života a smrti. A i když chalupa již nestojí, příběh tohoto mimořádného člověka žije dál.
Zdroje: living.iprima.cz, ct24.ceskatelevize.cz, blesk.cz
