S divadlem začal již v Liberci, kde se poprvé setkal s ochotníky. Po přestěhování do Prahy-Žižkova se Burian ponořil do světa plného komediantů a kabaretů a vstřebával každou nuanci tohoto řemesla. Pro divadlo se rozhodl přes otcův nesouhlas, kvůli jevišti se vzdal obchodního vzdělání a na hřebík pověsil dokonce i fotbal, ve kterém zářil jako populární brankář.
Vzestup komediálního génia
Burianovy první krůčky do divadelního světa byly skromné, začínal sborovými rolemi ve významných divadlech. Kariéru přerušila Burianovi první světová válka. V roce 1925 založil vlastní divadlo a obklopil se souborem, který sdílel jeho vize, čímž si upevnil postavení krále komiků. Jeho vstup do kinematografie, zejména do zvukových filmů, umožnil rozvinout jeho improvizační genialitu a odlišil ho od jeho současníků.
Čtyřicátá léta znamenala vrchol Burianovy filmové kariéry s klasickými filmy jako "Katakomby", "Baron Prášil" a "Přednosta stanice".
Osobní život a vztahy krále komiků
Vlasta Burian se svou manželkou Ninou
Ve společenských kruzích byl známý pro svůj zábavný charakter, v soukromí se ale projevoval velmi náladově. Jednou z klíčových žen v jeho životě byla tanečnice Anna Emílie Pírková, s níž měl před svatbou dceru Emilii Burianovou. V roce 1919 si vzal Ninu Červenkovou-Burianovou, která se stala jeho největší oporou v nejtěžších časech, milovala ho a byla hercovou nejvěrnější obdivovatelkou.
Dejvická vila
V roce 1937, na vrcholu své kariéry, si Burian postavil luxusní vilu v Praze na Hanspaulce, kterou navrhl František Troníček. Obydlí bylo zázrakem moderní architektury, bylo vybaveno nejmodernější kuchyní, vinnými a pivními sklepy, posilovnou, bazénem, tenisovým kurtem, střelnicí a velkou garáží pro Burianovy milované automobily. Vila byla nejen symbolem úspěchu, ale také útočištěm pro slavného komika, který trpěl záchvaty melancholie a depresí.
Závěrečná opona a dědictví
Konec druhé světové války přinesl Burianovi útrapy v podobě obvinění z kolaborace a následovného uvěznění a ztráty majetku včetně jeho milované vily. Burianova pozdější léta byla poznamenána zhoršujícím se zdravotním stavem a omezeným vystupováním na veřejnosti. Poslední role, jako například ve filmu "Slepice a kostelník", byly v příkrém rozporu s pověstnou Burianovou energií z dřívějších let. Hercův odchod 31. ledna 1962 a krátce po něm i odchod manželky Niny znamenal konec jedné éry. Rehabilitace se dočkal až v roce 1994, a to díky divadelnímu historikovi Vladimíru Justovi, který prosadil znovuprojednání jeho případu. Ukázalo se, že Burian nikdy kolaborantem nebyl.
Vila, která byla dlouhá léta využívána jako mateřská škola, byla nakonec vrácena Burianovu vnukovi a je svědectvím o hercově nesmazatelném vlivu na českou kulturu.
Vzpomínka na krále komiků
Na fasádě je umístěna pamětní deska Vlasty Buriana
Dnes vilu zdobí pamětní deska, která připomíná život a dílo Vlasty Buriana, krále komiků. Jeho cesta od zvídavého chlapce z Liberce k proslulé pražské ikoně je příběhem o talentu, houževnatosti a mnoha výzev. Jeho vila, kdysi centrum luxusu a volného času, zůstává v srdci Dejvic majákem jeho trvalého odkazu.
Zdroje: kudyznudy.cz, prahaneznama.cz, denik.cz
