Třítisícové městečko Repton v srdci kraje Derbyshire dnes může na výletníky působit poněkud ospalým dojmem. Pro archeology ale představuje nedocenitelnou studnici informací. Minimálně od 8. století byl Repton kulturním a hospodářským centrem království Mercie, kdysi jednoho z nejvýznamnějších útvarů na území Velké Británie. Slávu tohoto království i města, které ve své době významem zásadně zastiňovalo Londýn, ukončili nájezdy Vikingů v roce 873.
Města, hrady i církevní stavby lehly popelem, nedochovaly se o tom ale žádné místní písemné záznamy. Vikingové město dobyli a následně využili jako bezpečné zimoviště. Jak to, že se ale nenašly žádné pozůstatky tohoto příběhu? Není přeci možné, aby se útok tisícihlavé armády Vikingů na sídlo obešel beze ztrát…
Po dlouhých letech nedostatku informací svitla vědcům v roce 1974 konečně naděje! Při rutinním archeologickém průzkumu byl objeven hrob doslova přeplněný lidskými ostatky! Ačkoliv všechno odpovídalo pohřebním zvykům skandinávských válečníků včetně několika dobových předmětů, historici měli po radosti! Neboť datování kosterních pozůstatků radiokarbonovou metodou potvrdilo, že se jedná o lidské kostry z různých historických etap.
To, co je zmátlo, byly ryby! Ptáte se, jak je to možné?
Záhada vikinského hrobu vrtala hlavou také archeoložce a antropoložce Cat Jarmanové z Univerzity v Bristolu. Kosterním pozůstatkům v laboratoři věnovala značnou pozornost a zjistila, že v případě Reptonu došlo k zkreslení výsledků. „Dnes už je to pro nás známý efekt, kterému říkáme „situace vodní nádrže“,“ vysvětluje Jarmanová. „V osmdesátých letech minulého století ale tato praktická informace nebyla kolegům známa. Jde o to, že podmáčená půda intenzivně ovlivňuje osteologický materiál. A samozřejmě, jsou tu ještě ryby v potravě Vikingů. Když totiž konzumujete mořské ryby, zabudováváte tak do svých kostí uhlík, který se při analýze jeví mnohem „starší“ než ten, který získáváme při konzumaci suchozemských zvířat,“ uvádí Jarmanová vše na pravou míru.
Ryby, které byly hlavní složkou vikinského jídelníčku, tak vědce pořádně potrápili. Zavinily, že se historici ve svých výpočtech spletli. „Teď už můžeme s klidem potvrdit, že kosterní pozůstatky v pohřebních komorách masového hrobu v Reptonu spadají do období konce 9. století, a odpovídají tedy času příchodu Velké armády pohanů a nuceného odchodu králů Mercie do exilu,“ říká Jarmanová. V hrobě se však podle ní nenacházely pouze ostatky Vikingů. Kostry pohřbených žen prý totiž nesou výrazné anglosaské rysy. Zřejmě tak jde buď o unesené ženy, otrokyně nebo také nové manželky dobyvatelů. „O stálém skandinávském osídlení v regionu máme jen opravdu málo zpráv,“ uzavírá Jarmanová.
Záhada nekončí!
I když se jedna velká záhada podařila vyřešit, vyrojila se další! Stále je totiž potřeba nalézt odpověď na to, k čí posmrtné poctě byla pohřební komora vystavěna. Jisté je jen to, že se muselo jednat o někoho opravdu významného. Dokládá to i nejnovější identifikace těl čtyř chlapců, kteří byli pohřbeni v místě vstupního prahu do hrobky. Podle všeho byli podřezáni až během tradičního pohřebního rituálu.
Vikingové byli skvělí mořeplavci.
Válečník měl v hrobce místo penisu kančí kel
Podezření padá na zatím bezejmenného staršího válečníka, jehož ostatky byly uloženy v nezvyklém dvojhrobu spolu s dalším, mladším mužským tělem. Kosti tohoto Vikinga nesly známky smrtelných zranění, včetně velké sečné rány do levé stehenní kosti. Je možné, že přišel také o penis nebo varlata. Mezi nohami měl totiž kančí kel, jenž podle vědců měl nahradit to, oč zesnulý přišel v bitvě. To jej lépe připravilo na posmrtný život. Ve Valhale přece musel být po všech stránkách kompletní!
Zdroje: www.stoplusjednicka.cz, www.extrastory.cz, cze.sciences-world.com
