Kdysi farma, teď vězení

Objekt dnešní ženské věznice byl původně postaven jako hřbitov. Pak areál sloužil jako farma pro hospodářská zvířata. Dnes je tím posledním místem, kam by žena chtěla být zavřena. To, co bylo kdysi domovem pro zvířata, se nyní stalo dějištěm hrozných skutků páchaných na ženách. Nedostatečná kanalizace, nedostatek jídla a absence kvalifikované lékařské péče jsou jen zlomek toho, čemu zde vězeňkyně musejí čelit.

V únoru 2020 organizace Reportéři bez hranic (RSF) odsoudila podmínky ve věznici Qarchak a vyzvala Úřad vysokého komisaře OSN pro lidská práva a zvláštního zpravodaje OSN pro lidská práva v Íránu k okamžité a důrazné reakci. Agentura Human Rights' Activists News Agency označila věznici Qarchak za věznici s nejhorší pověstí mezi ženskými věznicemi v Íránu.

Horor uprostřed pouště

Zprávy od organizací, jako je tisková agentura Human Rights' Activists News Agency, vypovídají o nepředstavitelném utrpení, které ženy za těmito zdmi prožívají. Sdílejí přeplněný prostor s mnoha dalšími ženami, chybí místa, kde by měly alespoň trochu soukromí pro spaní a odpočinek, jsou vystavovány znásilňování a mučení. A to přesto, že jsou ve věznici společně se svými malými dětmi. I ty tak musejí spát v naprosto otřesných podmínkách na zemi, protože postelí je nedostatek. Je to svět beznaděje a smutku.

Ve věznici chybí cely, objekt je rozdělen na sedm oddělení. V každém z nich je drženo přibližně 200 až 300 žen. Věznice nemá žádné cely, odsouzené zde žijí pohromadě v jedné místnosti. V celém objektu je přibližně 600 lůžek, vězenkyň je ale kolem 2000. Chybí tu i tak základní věci jako pitná voda nebo čistý vzuch. K jídlu se podávají obvykle suché špagety, chléb nebo brambory.

Zlomené duše

Není to jen nedostatek základních potřeb, co dělá život v Qarchaku tak nesnesitelným. Každodenní realitou je pro mnoho vězeňkyň také fyzické a psychické mučení. Vedení věznice nejenže se nepostará o své svěřenkyně, ale v mnoha případech je také týrá a ponižuje. Vzdor a odpor jsou potlačovány tresty, jako je izolace, což představuje další formu duševního a fyzického mučení. Na samotku jsou totiž ženy, které se odváží systém kritizovat, umístěny s jinou psychicky narušenou osobou, což představuje neskutečné peklo.

Ne každá odsouzená těžké útrapy přežije. Smrt je tu tak běžnou záležitostí. Některé zemřou vyčerpáním, jiné při častých potyčkách mezi vězeňkyněmi. Do jejich sporů totiž žádný dozorce nikdy nezasáhne.

Snahy o ukončení hrůz v Qarchaku

Ženy uvězněné v Qarchaku nejsou nijak rozděleny podle závažnosti trestného činu, který spáchaly. Najdete zde drobné zlodějky, násilnice i politické vězeňkyně. Řada organizací zabývající se lidskými právy se snaží o zlepšení podmínek nebo lépe uzavření této mučírny. Zatím ale marně.

Přesto, že se věznice Qarchak nachází ve vzdálené poušti, je naší odpovědností zajistit, aby tato hrůza nebyla zapomenuta. Je třeba podniknout kroky k zajištění lepší budoucnosti pro ženy, které jsou zde uvězněny. Každý člověk má právo na základní důstojnost, bez ohledu na to, kde se nachází.

Hlas pro ty bez hlasu

Tato věznice nás všechny vyzývá k reflexi a k akci. Je to varování, že porušování lidských práv je stále přítomno ve světě, ať už otevřeně nebo skrytě za zdmi, jako je Qarchak. Je na nás, abychom vystoupili a postavili se za ty, kteří nemají hlas, a bojovali za spravedlivější a humánnější společnost pro všechny.

Místo, které bylo kdysi určeno pro zvířata, bylo proměněno v nástroj represí a násilí proti ženám. Odráží to širší změny v íránské společnosti a způsoby, jakými byla ženská práva a svoboda postupně potlačována.

Mnoho zemí a organizací vyvíjejí tlak na íránskou vládu, aby provedla nezbytné reformy a zlepšila podmínky vězňů. Toto mezinárodní zaměření zdůrazňuje důležitost solidarity a globálního úsilí v boji za lidská práva. Pouze společným úsilím lze dosáhnout změny a zastavit hrůzy, které se dějí za zdmi Qarchaku.

Zdroje: english.alarabiya.net, iranwire.com, nespechej.cz