Vesmírné události
V listopadu roku 2013 pátrali američtí a maďarští astronomové pod vedením I. Horvátha, J. Hakkily a Z. Bagolyho po vesmírných gama záblescích (GRB), což je nejsilnější záření v elektromagnetickém spektru. Jejich pozorování pomáhá vědcům najít ve vesmíru velké struktury. Gama záření se objeví pouze při nějaké velké vesmírné události. Tou je třeba jev zvaný supernova, tedy obrovský výbuch masivní hvězdy. Vědci uvádějí, že energie při supernově je tak obrovská, že ani naše Slunce takovou nemůže vyvinout během celé své existence. Dále to jsou srážky neutronových hvězd, případně když hmotu ovlivní černá díra.
Struktura, která by neměla být
Americko-maďarský tým si při analýze údajů mise Swift Gamma-Ray Burst Mission a z pozemních teleskopů všiml neobvykle velikého množství gama záblesků. Objevily se ve vzdálenosti 10 miliard světelných let od Země směrem k souhvězdí Herkula a Corona Borealis. Stejná byla i šířka pásma, kde se vyskytovaly – 10 miliard světelných let. Průměr pozorovatelného vesmíru je zhruba 93 miliard světelných let. Takže struktura, kterou spatřili zabírá téměř deset procent! Pro porovnání Mléčná dráha je široká 100 000 světelných let. Vědci tomu nedokázali uvěřit. J. Hakkila později uvedl: „Domníval bych se, že tato struktura je příliš velká na to, aby mohla existovat.“ Vědci propočítali možnosti výskytu gama záblesků v tomto místě a došli k závěru, že je vyloučené, aby vznikly zcela náhodně. Tak přesvědčili i kolegu Hakkila, že struktura skutečně existuje. Velká zeď GRB či Herkules-Corona Borealis je tak největší známý útvar v pozorovatelném vesmíru.
Popření fyzikálních zákonů
Struktura Velká zeď GRB je nepochopitelná nejen pokud jde o vnímání velikosti. Vymyká se i fyzikálním zákonům. Velký třesk je považován za nejvěrohodnější teorii o vzniku vesmíru. Zbytky tepla po Velkém třesku se rovnoměrně šířily všemi směry. Vesmírná hmota je proto hladká a rovnoměrně rozložená, homogenní. Homogenita je vysvětlena teorií inflace, což je v kosmologii název pro rozpínání vesmíru. Kdyby hmota nebyla rovnoměrně rozložená, velké shluky hmoty by přitahovaly menší a vesmír by se gravitací smršťoval. Nicméně vesmír je místy i heterogenní. Po Velkém třesku teplota kolísala, došlo tak k nerovnostem v hustotě i hmotě. Vznikla hustá uskupení hvězd, galaxie a kupy. Velká zeď Herkules-Corona Borealis je nesmírně nepravidelná a nejednotná nadkupa, která se vymyká zákonům inflace. Je tak obrovská, že to inflační model vesmíru nepřipouští. Neměla by vlastně vůbec existovat.
Ve vesmíru jsou i další velké struktury. Například Huge-LOG (Velká skupina kvasarů) o polovinu menší než Herkules-Corona Borealis nebo Sloanova velká zeď. Hakkil je přesvědčený, že jsou ve vesmíru ještě větší struktury, než tato nedávno objevená: „…nebezpečí nalezení největších, nejvzdálenějších nebo nejstarších věcí ve vesmíru vždy spočívá v tom, že dříve nebo později pravděpodobně přijde někdo, kdo najde něco většího, vzdálenějšího nebo staršího, než je věc, kterou jste našli.“
Zdroje: scienceabc.com, youtube.com
