Na způsob lovení mamutů existuje několik teorií. Ta nejrozšířenější a nejvíce zažitá popisuje hloubení jam, které pak zamaskované větvemi a listím čekaly na to, až do nich nic netušící zvíře spadne, a stane se snadnou kořistí hladového kmene. Neexistuje ovšem žádný důkaz pro to, že by se tento způsob skutečně realizoval, a je proto možné, že se jedná o mýtus. Pozdější teorie se přiklánějí spíš k tomu, že zvířata byla lovena aktivním útokem organizované lovecké skupiny.
Byli lovci mamutů spíš mrchožrouti?
Ještě jinou teorii, která v lovení mamutů přisuzuje našim prapředkům poněkud pasivnější funkci, představili vědci z Univerzity v Utahu. Vědecký tým vedený Jamesem O’Connelem totiž tvrdí, že tehdejší lidé neměli tak výkonné nástroje, aby se mohli postavit zvířeti, jehož největší exempláře dosahovaly výšky až čtyř metrů. Proto badatelé usuzují, že se tehdejší lidé k mamutímu masu dostávali prozaičtěji – nalezením uhynulého kusu nebo kusu, který již předtím dobily tehdejší šelmy.
Svoji teorii opřeli o výzkum mamutích kostí, které nesly stopy kamenných lidských nástrojů i zubů šelem. Zkoumáním a také praktickými pokusy, při nichž se snažili napodobit chování pradávných lovců, vědci z utažské univerzity dospěli k závěru, že lidské nástroje se ke kostem dostaly až po zvířecích zubech, tedy že se lidé dostali k mamutímu tělu až po šelmách. Ty mohli pravěcí lovci buď odehnat, nebo zkrátka využili to, co šelmy nestačily nebo nemohly spořádat.
Jiní vědci reputaci lovců mamutů hájí
Autoři výstavy Lovci mamutů, která proběhla v Národním muzeu v letech 2006–2007, připouštějí, že nevyvratitelně potvrdit akt lovu je s ohledem na časovou vzdálenost celé situace prakticky nemožné (na našem území se lidé označovaní jako lovci mamutů vyskytovali před 30–20 tisíci lety). Ovšem na druhou stranu se pověsti pravěkých lovců zastávají s argumentem, že pokud dokážou Inuité v dnešní době ulovit velrybu a Pygmejové slona za použití stejně primitivních nástrojů, proč by to nedokázali pravěcí lidé v případě mamutů. Ještě důraznějším argumentem pro lov je ale množství nakupených mamutích kostí, které se našly v archeologických lokalitách u Dolních Věstonic a Předmostí u Přerova a musely pocházet ze stovek zvířat, což by nebylo možné nashromáždit pouhým sběrem mršin.
Lovci mamutů
To tvrdí i kurátorka výstavy Blanka Kreibichová: „Určitě jedli spíš menší zvířata, mamutí maso nemohlo být převažující složkou jejich potravy. Ovšem vzhledem k počtu mamutích kostí na nalezištích předpokládáme, že tato zvířata lovit museli.“ S tím souhlasí i profesor paleontologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy Oldřich Fejfar, který míní, že „při lovu využívali přirozené členitosti terénu. Například u Věstonic je vhodná úžina, v níž se dalo na vybraného mamuta zaútočit“. I on se však domnívá, že se lovci nevrhali na zdravé a dospělé kusy, ale starší a nemocné, případně naopak mláďata. „To mi připadá pravděpodobnější, protože mladá zvířata určitě měla lepší maso. A ti lidé už věděli, co je dobré,“ věří v mlsný jazýček tehdejších lovců profesor Fejfar.
Uspokojilo by nás dnes mamutí maso?
A jak takový mamut vůbec chutnal? O tom už se lze jen dohadovat. Asi nejblíže možnosti ochutnat mamutí maso byla výprava, která na Sibiři našla zmrzlého mamuta a jeho maso rozmrazila. Ke konzumaci ovšem nedošlo. „Zapáchalo tak příšerně, že je nechtěli ani psi,“ vypráví Oldřich Fejfar. Je ovšem otázka, jak by se chovalo maso úplně čerstvé, nikoliv zamrazené tisíce let. Ale také je možné, že tehdejší lidé zkrátka nebyli tak vybíraví a neměli tak citlivý nos. Každopádně mamuta, ať už ho ulovili, či našli, zkonzumovali prakticky beze zbytku, čímž nám mohou být příkladem. Kromě masa a kůže využili i kosti, z kterých vyráběli nástroje, a kostní obsah jim dokonce posloužil jako topivo. „Dřeva nebyl všude dostatek, zato morek z kostí dobře hoří a v mohutných mamutích kostech ho bylo dost,“ vysvětlil další projev vskutku hospodárného využití mamutího těla profesor Fejfar. Oheň byl našim prapředkům všestranným pomocníkem, zrovna při vaření jim umožnil maso nejen tepelně upravit, takže ho mohli sníst víc než syrového, které se člověku obtížně žvýká, ale také z něj získali víc živin, potřebných k růstu tkání a vývoji mozku. Díky ohni mohly fungovat i tzv. varné jamky, ve kterých se dala vařit například pravěká polévka, třeba právě mamutí.
Zdroje:https://zpravy.aktualne.cz/opravdu-lovci-mamutu-lovili-mamuty/r~i:article:261713/, https://plus.rozhlas.cz/co-lovili-lovci-mamutu-6646551
