Prožitek blízké smrti
Prožitek či zážitek blízké smrti (near-death experience / NDE) je termín pro to, co lidé „prožili“, když se ocitli na prahu smrti, tedy de facto zemřeli, ale po resuscitaci se vrátili do života. Vlastně se dá říct, že alespoň na chvilku zažili posmrtný život, přinejmenším moment, kdy se vydávali na druhý břeh. Ten známý tunel, na jehož konci je světlo. Často popisují setkání s bytostmi světla či oděnými v bílém. Jsou zaznamenány příběhy, že prošli zdí a viděli své blízké v čekárně nemocnice a přesně popsali, co měli na sobě, o čem se bavili.
Podobnými příběhy se zabývá, například, americký psycholog John. C. Gibbs ve své práci, kde popisuje zážitky pacientů, kteří uvádějí, že se setkali s bytostmi, kteří o ně pečovali. Třeba dívenky, která po procitnutí nakreslila obrázek své sestry, která zahynula při autonehodě před jejím narození, a jíž fotku nikdy před tím neviděla. Svou resuscitaci do detailu popsala žena, která navíc byla slepá. O několik dní později se svěřila svému lékaři. On jí vysvětlil, že měla halucinace, což je běžný jev při nedostatku kyslíku v mozku. Když mu však, řekla, že stála mimo své tělo u okna a vyprávěla mu, jak mu během masáže jejího srdce vypadlo z pláště pero, a navíc ho přesně popsala, byl v šoku. Byla to pravda. Svou ošetřující sestřičku znal z kómatu i holandský kardiolog a výzkumník Pim van Lommel, který o prožitcích blízké smrti napsal studii.
Vědecký pohled
Za mnoha prožitky blízké smrti může stát víra a kulturní přesvědčení pacientů, určitou roli případně sehrávají i halucinace o setkání s duchy v záhrobí. I pozdější interpretace může být zkreslená. Co lidé prožili se zkoumá prostřednictvím dotazníků. Běžně užívaná je tzv. Greysonova škála. Z vědeckého hlediska je to poměrně neobjektivní přístup, protože právě otázky můžou být zavádějící a ovlivnit jak vzpomínky, tak následná zjištění. Zcela jiný a nový přístup pro zkoumání prožitků blízké smrti proto zvolili ve své společné studii vědci z kanadské Západní univerzity a belgické Univerzity v Lutychu. Prostřednictvím vytěžování textu a umělé inteligence došli k závěru, že jejich výzkum kvantitativně prokázal, že většina lidí reaguje na zážitky blízké smrti pozitivně.
Převratná studie
Zatímco předchozí studie byly subjektivní, nový výzkum poskytuje k pochopení lidského vědomí během prožitků blízké smrti zcela nezaujatý přístup. Spoluautorka studie Andrea Sodduová z Institutu mozku a mysli Západní univerzity, říká: „Při vytěžování textů nedochází k žádnému zkreslení jako u behaviorálních studií s užitím Greysonova škálování, kdy jsou jednotlivcům kladeny specifické otázky. Je zcela nezaujatý…“ Neurovědci zkoumali 158 účastníků analýzou jejich textových vyprávění v první osobě. Tento model vytěžování textů umožňuje nezaujaté hodnocení a také poskytuje cenné a měřitelné údaje, jako je četnost a vzájemný vztah klíčových slov: vidět, světlo, dobře, mrtvý, strach, tma.
Po získání dat vytvořili vědci vizuální znázornění výsledků pomocí grafů a dendrogramů, které ilustrují blízkost konkrétních slov v souvislosti s pozitivními a negativními konotacemi – subjektivně a emocionálně zabarvené přiřazení významu. Pozitivní slova jako světlo se objevila v šedesáti sedmi procentech a negativní jako mrtvý nebo strach jen v osmnácti. „To je důležité, protože to naznačuje, že jednotlivci nemají ke svým prožitkům negativní vztah,“ uvádí Sodduová. Pacienti popisují, že měli pocit, že potkali své zemřelé příbuzné, kteří je přišli přivítat. „Často říkají, že se v mnoha případech nechtěli vrátit, protože ten pocit byl velmi příjemný,“ uvedli. Vnímali jasné, teplé a přívětivé světlo, které je přitahovalo.
Dle výzkumníků to nezbytně nemusí být důkazem posmrtného života, ale jen jeho představa. A ta dle studie hrůzu nevzbuzuje. Zjištění této studie o pozitivním vnímání „druhého břehu“ je podnětem pro další výzkumy a shromažďování poznatků.
Zdroje: www.express.co.uk, mediarelations.uwo.ca, news.westernu.ca