Klenot Českomoravské vrchoviny
Základy pro rozvoj města Žďár nad Sázavou položil cisterciácký klášter, který byl založený ve 13. století. Přestože klášter vyplenili a spálili husité, za panování krále Jiřího z Poděbrad došlo k jeho obnově. Roku 1507 se Žďár mohl pyšnit statutem města, získal nová privilegia a také městský znak.
Místo, kde spočívá poslední český upír
Dolní hřbitov ve Žďáře nad Sázavou, také známý jako morový hřbitov, je dnes neodmyslitelně spjatý s pověstí o upírovi Ulrichovi. Jeho založení na počátku 18. století bylo odpovědí na hrozící morovou epidemii, která tehdy sužovala celé Žďársko. Hřbitov, který se měl stát místem posledního odpočinku pro ty, kteří podlehli této strašlivé nemoci, byl navržen a realizován renomovaným architektem Santinim. Žďár nad Sázavou se naštěstí nakonec morové epidemii vyhnul. Na hřbitově ale údajně skončil poslední český upír, který ani po smrti nenašel svůj klid.
Dolní, nebo také morový hřbitov je pro mnohé děsivým místem
Krutý správce a jeho dědictví
Alois Ulrich, správce zámeckého panství ve Žďáru, se v 19. století hodně proslavil svou krutostí a bezohledností vůči svým poddaným, přivlastňoval si jejich majetky a lidé v jeho přítomnosti cítili strach. Když v únoru 1817 zemřel na neznámou nemoc, lidé očekávali konec jeho tyranské vlády a těšili se, že konečně zavládne klid a mír. Jenže to se přepočítali.
Už brzy po jeho pohřbení totiž mezi místními začaly kolovat zvěsti o jeho návratu z onoho světa. Začal prý obtěžovat a napadat místní obyvatele. Někteří tvrdili, že Ulricha spatřili na koni s hlavou telete. Jiní zase viděli, jak se obávaný správce prohání po kraji v kočáře taženým bezhlavými koňmi. A nešlo jen o přízraky. Mrtvý Ulrich měl dokonce fyzicky napadat obyvatele. Jeho násilí prý vyústilo ve smrt zámeckého písaře.
Přítomnost upírské legendy
Místním obyvatelům došla trpělivost a rozhodli se jednat. Přizvali jihlavského kata, aby se pokusil strašidelného správce zastavit. Když kat otevřel Ulrichovu hrobku, zůstal šokován. Objevil totiž tělo, které ani po několika měsících nejevilo žádné známky rozkladu. Jako by Ulrich jen spal. Když kat správce oslovil, nebožtík otevřel oči a začal vstával z rakve. Popravčí srazil Ulricha zpět do rakve a usekl mu hlavu ostrým rýčem. Poté mu nasypal do úst a krku mák a tělo pokryl vrstvou hašeného vápna. Pak uzavřel rakev a od té doby se zlý duch údajně neukázal.
Dodnes však někteří lidé tvrdí, že na hřbitově cítí podivnou energii a věří, že tam upír nebo možná alespoň duch Ulricha stále je. Pověst praví, že se znovu zjeví, až uplyne tolik let, kolik zrnek máku bylo nasypáno do Ulrichovy hlavy.
Ať už to bylo s krutým správcem jakkoliv, Dolní hřbitov se každopádně stal místem, které přitahuje každého, koho fascinuje tajemná historie a problematika vampyrismu. Ačkoliv se dnes hřbitov používá pro běžné pohřby, pověst o krutém správci Ulrichovi stále přetrvává a dodává Žďáru nad Sázavou své zvláštní kouzlo. Někteří obyvatelé dokonce tvrdí, že i dnes zlého Ulricha vídávají bloumat po hřbitově. Nikomu už ale neublíží.
Zdroje: ceske-hrady, epochaplus, badatele
