Vysychající jezero
Údolí smrti je nejsušší a nejteplejší oblast Spojených států. Leží v něm malebné mělké jezero Racetrack Playa, jehož dno je neuvěřitelně rovné a ploché. Podle toho dostalo své jméno racetrack – závodní dráha. V období dešťů ho zaplaví tenká vrstva vody, kterou horké pouštní sluce brzy vysuší. Na dně zůstane měkké kluzké bahno, které dál vysychá a praská a vytváří tak nádhernou mozaiku z téměř pravidelných mnohoúhelníků. To však není vše, čím je toto jezero zvláštní. Je poseto malými i velkými kameny, které váží až přes tři sta kilo. A sami si čas od času bez vysvětlení odcestují na jiné místo...
Staletá záhada
Kameny na dně jezera Racetrack Playa se nevypraví na výlet každý den. Jen jednou za pár let. Proto si tohoto jevu dlouhá léta nikdo nevšimnul. V roce 1933 byla tato oblast prohlášena za národní památku. Začali sem proudit návštěvníci, kteří si pak dlouhá léta lámali hlavu nad dráhou u kamenů, která vypadá jako stopy kol povozu taženého koňmi nebo jako by je zanechal gigantický had. Záhadou se začali zabývat i badatelé. Přestože kameny při jejich plavbě po dně jezera nikdo nespatřil, zjistilo se, že se skutečně pohybují.
Past na záhadné cestování
Zpočátku se objevovaly různé teorie. Věřilo se, že kameny uvádějí do pohybu nadpřirozené síly, pouštní ďáblové, prudké větry, kluzké řasy, ale také mimozemšťané, protože byly nad touto oblastí zpozorovány na noční obloze neobvyklé jevy. Žádná z teorií se ale nepotvrdila. Před deseti lety se tým vědců ze Scrippsova oceánografického ústavu rozhodl tuto záhadu vyřešit. V jezeře umístili meteorologickou stanici, která měřila vítr ve vteřinových intervalech. Umístili tam i patnáct balvanů s GPS (kameny z jezera nesměli použít). Byli připraveni, že můžou čekat celá léta, než GPS něco zaznamená. Štěstí však stálo na jejich straně.
Turisté z kamene spatřeni
Spoluautoři studie J. Norris a jeho bratranec R. Norris v prosinci o dva roky později navštívili jezero, aby zkontrolovali údaje a zjistili, že ho pokryla sedmicentimetrová vrstva vody. V této oblasti dochází v zimě přes noc k prudkému poklesu teploty a přes noc jezero zamrzlo. Kolem poledne vlivem teplých slunečních paprsků začaly ledy praskat. „To je ono!“ vykřikl R. Norris, když kolem nich začalo proplouvat asi šedesát menších kamenů, které za sebou zanechávaly klikaté čáry. Byli první, kteří je viděli „cestovat“ na vlastní oči. Poté Norris vysvětlil, jak přišli na pohyb kamenů a proč se tento jev vyskytuje jen za určitých okolností: „…musí v této suché oblasti pršet a led, který se v noci vytvoří, musí být pevný, ale zároveň tenký, aby se mohl pohybovat. Když vyjde slunce a led popraská, můžou se vytvořit z ledu tabule. Pokud fouká vítr, žene je vpřed, ty kloužou po povrchu a tlačí kameny před sebou. Než jezero vyschlo, zaznamenali jsme pohyb stovek menších kamenů pětkrát. Ani jednou se však nepohnuly ty skutečně veliké a těžké,“ řekl Norris.
Takže, pro milovníky záhad dobrá zpráva. Nikdo neviděl velké těžké kamenné cestovatele, jak se vydávají na cestu po dně jezera, ani nikdo nezjistil jak.
Zdroje: www.cnet.com, www.bbc.com, earthsky.org