Objev, který se podaří jen jednou za život
Cesta krále Tutanchamona ke světové slávě začala v roce 1922, kdy britský archeolog Howard Carter učinil ohromující objev – našel hrobku mladého faraona. Významný nález nejenže odhalil řadu vzácných artefaktů, ale také vyvolal senzační příběhy o "prokletí" spojeném s těmi, kdo do hrobky vstoupili. Moderní věda sice představu kletby vyvrátila, ale legenda o temné síle obklopující hrobku krále Tuta přetrvává.
Carterův počáteční průzkum hrobky vedl k objevu pozoruhodných pokladů včetně soch vyrobených ze slonoviny, bohatých zlatých předmětů a řady nádherných šperků. Mezi nálezy byl i pozoruhodný náprsní štít nebo pektorál zdobený zlatem, stříbrem a záhadným drahokamem. Na vzácném artefaktu byl bůh Ra zobrazen jako okřídlený skarabeus, který nese Slunce a Měsíc po obloze.
Carter nejprve identifikoval drahokam jako chalcedon, běžnou odrůdu křemene. Skutečný druh záhadného drahokamu však zůstával dlouhá léta utajen.
Libyjské pouštní sklo
Úlomek pouštního skla
V roce 1932 narazil britský geograf Patrick Clayton při průzkumu Velkého písečného moře podél dnešní egyptsko-libyjské hranice na překvapivý objev. V pouštních píscích objevil úlomky žlutozeleného materiálu, který se nápadně podobal drahokamu nalezenému v náprsním plátu krále Tutanchamona.
O dva roky později Claytonova pozorování vedla k teorii, že neobvyklý materiál je výsledkem zcela vyschlého jezera, a nikoliv typickým nalezištěm minerálů. Nicméně teprve v roce 1998 italský mineralog Vincenzo de Michele definitivně identifikoval drahokam v náprsním plátu krále Tutanchamona jako libyjské pouštní křemičité sklo.
Toto sklo, složené téměř výhradně z oxidu křemičitého, sdílí některé vlastnosti s křemenem, avšak vyniká svou jedinečnou krystalickou strukturou. Je obohaceno o vzácné prvky jako železo, iridium, nikl, chrom a kobalt, což mu dodává zvláštní charakter. Najdeme ho pouze ve Velkém písečném moři, jedné z nejodlehlejších oblastí Libyjské pouště. Jeho unikátnost a omezená dostupnost řadí materiál mezi nejvzácnější minerály světa.
Meteorický dopad
O skutečném zrodu pouštního skla se vedou četné diskuse. V průběhu let byly předloženy různé teorie od sopečných erupcí až po výbuchy komet. Nedávný objev však diskusi nasměroval přesvědčivým směrem.
Objev reiditu, minerálu, který vzniká ze zirkonu pod obrovským tlakem, zužuje možnosti vzniku libyjského pouštního skla. Vysokotlaká přeměna je možná pouze při katastrofických dopadech meteoritů. Vzdušné výbuchy, ačkoli jsou silné, nevyvolávají dostatečnou sílu ke vzniku reiditu, a tak je pravděpodobným původcem libyjského pouštního skla srážka s meteoritem.
Výzkum předpokládá, že k nárazu došlo před 28 až 26 miliony let. Ovšem absence jasného dopadového kráteru spojeného s touto událostí zůstává pro geology stále hádankou.
Klenot z dálky
Další záhadou je, jak se jedinečný drahokam dostal do rukou staroegyptských řemeslníků. Je možné, že se tak stalo díky karavanním stezkám v blízkosti náhorní plošiny Gilf Kebir, které naznačují možné interakce mezi obyvateli regionu. Začlenění drahokamu do Tutanchamonova náhrdelníku však zůstává unikátní. Šlo o náhodný nález, exotický dar, anebo produkt zavedené obchodní sítě? Můžeme se pouze domnívat.
Co však nelze popřít, je půvab šperku. Představa, že se drahokam, který se zrodil z vesmírné události, dostal přes náročný terén, aby se jím mohl ozdobit mladý faraon, je důkazem propojenosti vesmíru, Země a lidských civilizací.
Zdroje: medium.com, iflscience.com, space.com
