Většina „obyčejných“ tsunami je způsobena tektonickou činností pod hladinou moří či jezer. V 90 % případů vzniká právě v důsledku podmořského zemětřesení. V jejich blízkosti se vyskytuje též většina sopek na Zemi, které mohou být také jednou z příčin.
Čtěte také
Aljašku nezasáhlo jen tak ledajaké tsunami, ale megatsunami! Jaký je v tom rozdíl?
Megatsunami může vzniknout prakticky všude, kde je jakákoliv rozsáhlejší vodní plocha, tedy i jezero nebo přehrada. Na rozdíl od tsunami, jejíž výška roste v mělkých vodách a nejmasivnější je, čím blíže se dostává k pevnině, megatsunami hned zpočátku vytvoří vysoké vlny, které mohou sahat od stovek až po tisíc metrů.
Megatsunami vyniká nejen svou výškou, ale i způsobem vzniku. Zatímco „běžné“ tsunami nejčastěji zrodí podmořské zemětřesení, spouštěči megatsunami jsou masivní sesuvy horniny či ledovce a ve vzácných případech také dopad vesmírného tělesa.
Stopy po ničivé megatsunami jsou viditelné dodnes.
Z geologických stop sice jasně vyplývá, že jejich výskyt je vzácný, ale vzhledem ke své síle jsou značně devastující, ač zpravidla zasahují jen omezené území.
Co přesně se v roce 1958 na Aljašce odehrálo?
Geologové o megatsunami poprvé spekulovali už v roce 1953, když v zátoce Lituya na Aljašce, objevili známky neobvykle velkých vln. Nikdo však nechtěl ani ve snu věřit tomu, že by se to o pět let později stalo skutečností.
Zemětřesení o síle 7,8 stupňů Richterovy stupnice v těsné blízkosti aljašské zátoky Lituya uvolnilo 9. července 1958 zhruba 30 milionů kubických metrů skály. Tato masa spadla z výšky přesahující 900 metrů přímo do Gilbertovy úžiny, která se zátokou sousedí. Dopad způsobil gigantickou lokální vlnu tsunami. Její síla strhávala veškeré stromy a rostliny nacházející se 525 metrů nad hladinou moře. Miliony stromů byly vytrženy a odplaveny vlnou. Jednalo se o nejvyšší megatsunami, která kdy vznikla a byla zaznamenána lidstvem. Stopy po ní jsou na svahu viditelné dodnes.
Čtěte také
Jak na katastrofu vzpomínají svědci?
A lidské oběti? Díky tomu, že Aljaška nepatří zrovna k nejhustěji osídleným místům naší planety, neštěstí nepřežili „jen“ dva rybáři, kteří onoho večera zmizeli spolu s vlnou valící se do oceánu. Katastrofa takového kalibru by na jiném místě mohla vzít tisíce životů.
Celé události přihlíželo několik dalších svědků. Ti hovořili o burácení podobnému „jaderné explozi“. Rybáře Howarda Ulricha, jenž se svým osmiletým synem tehdy nocoval na lodi, dokonce velká vlna nabrala a nějakou dobu plavidlo nesla po hladině „nad korunou stromů“. „Vlna rozhodně začala v Gilbertově úžině, těsně před koncem zemětřesení. Nejdříve to vůbec nebyla vlna – spíše to znělo jako exploze či utržený ledovec,“ popisoval vlnu Ulrich.
Fjord Lituya Bay se nachází na pobřeží jihovýchodní části amerického státu Aljaška. Je 14,5 km dlouhý a 3,2 km široký v nejširším místě.
Další, kdo viděl všechno na vlastní oči, byl William A. Swanson. Ten stačil se svou ženou sotva opustit loď, na které v momentě zemětřesení pluli a utéct do bezpečí. „Hory se hrozně třásly a obrovské kusy skály padaly do vody,“ vzpomínal Swanson.
Zdroje: eurozpravy.cz, www.muzivcesku.cz, nedd.tiscali.cz, coolmagazin.iprima.cz
