Za rumunskými trovanty
Geologické útvary nazývané konkrece lze spatřit na několika místech světa. Mezi ty nejznámější a nejoblíbenější patří trovanty v přírodní rezervaci Muzeul Trovantilor (Muzeum trovantů, zal. v roce 2004) v rumunské župě Valcea. Nacházejí se podél potoka Gresarea v pískovém lomu u obce Costesti a v sousední Otesani. Záhadné balvany neuvěřitelných tvarů, z nichž některé zdánlivě popírají zemskou gravitaci, přitahovaly pozornost a mátly badatele už od 18. století, kdy byly objeveny po odtěžení písku. A do jisté míry stále jsou geologickou hádankou. Není divu, že byly dávány do souvislosti s mimozemšťany, nebo považovány za pravěké zkameněliny rostlin či dinosauřích vajec. Modernější vědci se domnívali, že jsou druhem konkrecí, minerálních vyvřelin štěrku a konglomerátů (slepenin) usazených ve vrstvách vápence, pískovce nebo břidlice. Konkrece vznikají zhuštěním a spojením minerálů z vody kolem organického jádra, mušle, listu, kosti apod.
Mezinárodní geologický kongres v Oslu v roce 2008 prohlásil, že rumunské trovanty mezi konkrece zařadit nelze. Nemají výrazné jádro, minerály kamenů a pískovcového podkladu se neliší.
trovanty, uzly
Neživé ale žijí
Na chvilku teď trovanty oživíme. Takže „trovanti“ se dle předpokladů vědců „narodili“ v důsledku dlouhotrvající a mohutné seismické činnosti ve středním miocénu, zhruba před 5 až 6 miliony lety. Rázové vlny zhutnily písčité usazeniny a zahustily je vápencovým cementem do kulovitých hrudek. A ty začaly růst. Vědci odhadují, že přibývají 4 až 5 centimetrů za tisíc let. Někteří badatelé vypočítali, že svůj objem zvětší o čtyři až pět centimetrů ročně. Žádná studie však rychlost jejich růstu nepotvrdila. Čas od času se u balvanů objeví „růstová buňka“, pravděpodobně následkem působení vody na nějakou část balvanu, ta se zvětšuje a v určité velikosti se od své „matky“ oddělí. A tak se narodí malí trovantíci. A jak je to s jejich pohybem?
Místní legendy tvrdí, že, se trovanty skutečně přemísťují. Nejde o nějaký dálkový pochod, ale pár milimetrů, centimetrů. Jeden nejmenovaný badatel, který o nich natáčel dokument tvrdil, že zachytil pohyb jednoho velkého balvanu, který se během dvou týdnů pohnul o pár milimetrů. Zatímco jsou někteří odborníci v tomto ohledu skeptičtí, jiní připouštějí, že následkem zahřívání a ochlazování půdy skutečně může k „pohybu“ dojít.
Životodárná voda
Trovanty potřebují ke svému životu vodu. Ostatně jako vše živé. Jsou to přece živé kameny. Mají kamenné jádro obalené porézní vrstvou pískovcových usazenin, které byly stmeleny vodou bohatou na uhličitan vápenatý. Při deštích tyto vrstvy vodu pohlcují. Minerály z deště reagují s určitými chemickými látkami a minerály uvnitř kamenů. Tam dochází k tlaku, jehož následkem trovanty rostou od středu směrem k povrchu a zvětšují svůj objem. Další zvláštností je, že během silných dešťů může na povrch vytékat cement. A tak se mění tvar i na povrchu. Přinejmenším je to jedno z možných vědeckých vysvětlení.
V přírodním Muzeu trovantů
Právě nepravidelné narůstání propůjčilo trovantům zvláštní tvary. Každý je jedinečný. Některé jsou oblé, kulovité, jiné oválné či válcovité nebo kuželovité. Jsou i takové, které připomínají zakroucené uzly. Liší se i na povrchu. Jsou buď hladké, drsné nebo poseté „bublinami“. Zatímco jedny se vám vejdou do dlaně a váží jen pár gramů, jiné se tyčí do výšky 4,5 metrů. Jejich objem může být až deset metrů a hmotnost se váží na tuny. Nacházejí se ve skupinkách, jako sousoší nebo leží samostatně. Všechny trovanty jsou dnes pod ochranou správy rezervace i organizace UNESCO.
Zdroje: curiosmos.com, www.sciencealert.com, science.howstuffworks.com
