Továrna nese přesné nacistické označení B5-Richard. Jedná se o soustavu tří bývalých hlubinných vápencových dolů (Richard I, Richard II a Richard III), jež se nacházejí u Litoměřic pod vrchy Radobýl a Bídnice v Českém středohoří.

Během návštěvy tohoto místa má člověk tísnivý pocit, jehož se jen těžko zbavuje

Nacisté doly za druhé světové války přestavěli na utajenou podzemní továrnu určenou pro zbrojní výrobu. Rozsáhlý komplex podzemních prostor v celkové délce, jež je odhadována pouze velmi přibližně na 25 až 30 kilometrů, se stal největší podzemní továrnou z dob druhé světové války na našem území. „Před lety jsem tuto továrnu na Litoměřicku osobně navštívil a musím říci, že tam na vás padne velmi divný až tísnivý pocit. Holt místa, kde se dělo nějaké utrpení, mají svou vlastní paměť a citlivější člověk ji velmi dobře vnímá,“ odhalil jeden z návštěvníků, který měl šanci továrnu navštívit ještě osobně, s jakými pocity se potýkal.

Na stavbě dřeli vězni z koncentračních táborů

S výstavbou továrny začali nacisté již na jaře roku 1944 a plánované ukončení bylo stanoveno na srpen 1945. Do práce bylo nasazeno 1200 civilních zaměstnanců a několik tisíc vězňů, asi 4000 denně. O pracovní sílu se postaral, jak blízký koncentrační tábor v Terezíně, tak i menší litoměřický koncentrační tábor pobočky Koncentračního tábora Flossenbürg.

Zbrojní výroba se tu rozjela v roce 1944

Již na podzim 1944 začaly podzemní výrobní haly sloužit svému účelu a začaly se zde vyrábět součásti spalovacích motorů pro tanky a stíhače tanků. Koncem války sem byla přesunuta i část výroby elektronek, v komplexu Richard II. měla být totiž zahájena výroba materiálu pro další elektrotechnickou výrobu. O výrobě paliva pro rakety se dlouho spekulovalo, avšak tato teorie nebyla nikdy plně potvrzena. Nicméně elektronky měly téměř jistě sloužit především pro hromadnou výrobu naváděcích a radiolokačních systémů, které se užívají především v letectví.

Komplex byl málem srovnán se zemí

Vězňové místního koncentračního tábora byli propuštěni na svobodu 5. května 1945. O dva dny později se nacisté pokusili na poslední chvíli celý komplex Richard vyhodit do povětří, a to pomocí prý až 4 kilometry dlouhého elektrického vedení, které snad sahalo až někam k Terezínské křižovatce. K výbuchu však nakonec nedošlo a dodnes se neví proč. Elektrické vedení měl údajně na poslední chvíli přeseknout jeden z polských dělníků. Litoměřice včetně stavby a továrny Richard byly osvobozeny Rudou armádou dne 7. května 1945.

Dnes slouží Richard jako úložiště odpadu a chátrá

Po válce sice o podzemní prostory projevilo zájem hned několik místních podniků a institucí, z nichž nejvýznamnější byl Památník Terezín, nicméně k sanaci prostorů a jejich dalšímu využití už nikdy pořádně nedošlo. V současné době je v Richardu II. a v několika málo chodbách Richardu I. umístěno úložiště nízko a středně aktivních odpadů (například zdravotnický materiál). Převážná většina ostatních štol v části Richard I. a III. nezvratně chátrá a postupně se hroutí. Proto není objekt pro veřejnost nijak přístupný.

Průzkum na vlastní pěst

Do podzemí se průzkumníci léta dostávali výřezem v zabetonovaném vchodu. Ten nyní památník z vnitřní části zazdil a zepředu navařil ocelový plát. Jen do horní části vrat zasadil mříž pro netopýry. Vchod je podle všeho také opatřen zabezpečovacím zařízením pro případ, že by se někdo do Richardu pokoušel nabourat. I přes všechna výše uvedená opatření se někteří zvědavci stejně pokusili do podzemí opět dostat a vstupní vrata poškodili. Kouzlo tohoto podzemního objektu je zřejmě velmi silné…

Zdroje: http://richard-1.com, sever.rozhlas.cz, www.kudyznudy.cz