Význam města rostl už od 10. století. Především jeho strategická poloha na důležité obchodní stezce vedoucí z jihu na sever napříč Saharou umožňovala provádět celoroční obchody s otroky, zlatem, solí a slonovinou. Svůj rozmach ale zažilo ve století čtrnáctém. To se v Káhiře objevila neobvyklá karavana o 60 tisících lidech v jejímž středu se nesl Mansa Músa, panovník Mali a oddaný muslim, který se rozhodl, že se vydá na cestu do posvátné Mekky. Jeho služebníci rozhazovali zlatý prach a vzbuzovali úžas kdekoli se objevili. Dokonce se o jeho cestě mluvilo i v daleké Evropě.
Význam města rostl už od 10. století
O dva roky později se vrátil osvícený panovník s vizí, že v Timbuktu vybuduje africké centrum islámské vzdělanosti, které svět ještě nespatřilo. Přivedl s sebou významné učence a architekty, kteří mu měli s plánem pomoci. Legendy na sebe nenechaly dlouho čekat. Panovníkova zlatá cesta do Mekky a vybudování univerzity v bohatém obchodním městě zapříčinila, že se evropští cestovatelé, diplomaté, spisovatelé i dobrodruzi snažili tajemné město najít. Zájem o "Cambridge černého kontinentu" přetrvával až do 18. století, do dob francouzsko-britských koloniálních výbojů.
Město plné vzdělávacích institucí
Všichni hledali město tak bohaté, že se s přebytkem zlata pokrývají střechy paláců vysokých až do nebes. Timbuktu však bylo bohaté především díky znalostem učenců, kteří v něm pobývali. V polovině 16. století měl více něž 150 vzdělávacích institucí a předčil tak Káhiru a Mekku coby největší centra islámské vzdělanosti. Tehdy prý ve městě žilo sto tisíc lidí a čtvrtinu z nich tvořili učenci, kteří zde studovali jak islám, tak astronomii, historii, rétoriku nebo medicínu. V té době také vznikaly učené rukopisy a přepisy významných děl, které město dodnes ukrývá.
Zklamání dobrodruha
Tajemné město se snažilo najít spousta dobrodruhů po celá staletí, podařilo se to ale až jednomu Francouzi v roce 1828. René Caillié byl úplně první, který se do města dostal a vrátil se živý a zdravý i zpět do své domoviny. A taky pěkně zklamaný. Zprávy, které po mnoha staletí o městě kolovaly, pokřivily pohled každému. Fantazijní představa obrovského a ze zlata stvořeného místa byla daleko od reality. René Caillié byl v šoku, když viděl hromadu špinavých domů, upadající obchod a místní obyvatele spící ve stínu před domovními dveřmi. Jeho popis pak potvrdil německý průzkumník Heinrich Barth, který přijel v roce 1853.
Dnes opravdu nevypadá Timbuktu jako vystřižené z katalogu, pro turisty si však zachovává své kouzlo díky své architektuře, které se dostalo i do Světového kulturního dědictví UNESCO. Velký význam má i pro archeology, kteří v jeho uličkách hledají vzácné rukopisy. Díky tomuto místu si totiž svět uchoval slavná díla Aristotela nebo Pythagora.
Zdroje: www.stoplusjednicka.cz, www.novinky.cz, zajimavaevropa.cz
