Pan Paralelní vesmír
Michio Kaku je americký teoretický fyzik, futurista a populizátor vědy s japonskými kořeny. Je profesorem teoretické fyziky na City College of New York a CUNY Graduate Center. Je také autorem několika knih o fyzice a souvisejících tématech. Často vystupuje v rozhlase a televizi. Pravidelně přispívá na svůj blog a do dalších populárních médií. Za své úsilí o propojení vědy a science fiction získal v roce 2021 cenu Sira Arthura Clarka za celoživotní dílo.
Díky svým futuristickým tvrzením si získal přezdívku pan Paralelní vesmír. Zastává myšlenku, že je možné cestovat v reálném čase a třeba být neviditelný. Studoval různé sci-fi technologie, které nejsou považované za možné a dospěl k názoru, že některé z nich se přece jen stanou skutečností. Tvrdí, že technologie teleportace živého člověka na vzdálené místo nebo dokonce do vesmíru by mohla být reálná během několika desetiletí nebo alespoň v příštím století.
Kakovo přesvědčení
„Spousta věcí, které vidíte ve Star Treku bude ve skutečnosti možná, například teleport. Znáte ten výraz: ,Transportuj mně, Scotty‘. Kdysi jsme se mu smáli. My fyzikové jsme se smáli, když někdo mluvil o teleportaci a neviditelnosti, o něčem takovém. Ale už se nesmějeme. Uvědomili jsme si, že v tomhle jsme se mýlili.“ Říká, že kvantová teleportace už existuje. Za pomocí filmového štábu natočil teleportaci atomu. Přesunul se přes celou místnost. „Takže na atomární úrovni už to děláme. Říká se tomu kvantové provázání.“ Jak vysvětlil, je to proces, který umožňuje vytvářet spojení mezi atomy a přenášet jejich informace. „Myslím, že do deseti let teleportujeme první molekulu."
Dle Kaka je „… kvantová fyzika o bizarních a nemožných věcech. O objektech, které mizí a znovu se objevují jinde. A o tom, že jsou na dvou místech současně.“ Příkladem jsou dle fyzika elektrony, kterým se říká tranzistory. Teleportuje se i světlo v podobě laserového paprsku. Fyzik věří, že se časem tento přenos přizpůsobí větším objektům. Poté živým tvorům a nakonec lidem. Jde dle jeho slov pouze o složitý vědecký „inženýrský projekt“. A ten se časem vyřeší, jak věří.
Fikce či skutečnost?
Fyzikové z Kalifornského technologického institutu poprvé teleportovali jeden foton v roce 1998 o pouhé tři metry. Od té doby se vzdálenosti zvětšily, ale stále se pracuje převážně s fotony. Lze tedy teleportovat člověka? Teoreticky tomu dle vědců nic nebrání. Je tu však háček. Podstata teleportace je převedení něčeho fyzického na data. Ta se odešlou a na místě následně sestaví. Kvantové provázání, které se používá k teleportaci atomu, je z hlediska času pro cokoli živého nemožné. Lidské tělo má miliardy a miliardy atomů. Na ty by se muselo tělo „rozložit“, aby se mohly přečíst, digitalizovat a následně teleportovat. Na místě by následoval opačný postup. Když jsou atomy teleportovány, jsou v podstatě zničeny a na místě jsou vytvořeny jejich kopie. Takže co by se stalo s člověkem? Zemřel by a na místě ožil? Nebo pokud by přežil, byl by to jeho klon? Nebo by byl „sestaven“ na jiném místě živý, mrtvý nebo stejný jako před teleportací?
A dále, je velký rozdíl mezi odesláním jedné informace a odesláním lidské bytosti, právě kvůli těm miliardám atomů. Studenti z Leicesterské university spočítali, že teleportace jedné člověčí bytosti by trvala kvadriliony let. Transportér jako je ve Star Treku musí nejdřív vyhodnotit typ a stav každého atomu v těle, poté přenést na určené místo a tam tělo znova sestavit atom po atomu. Navíc taková informace musí být odeslána rychle, to znamená impulsy musí být krátké. A ty vyžadují světlo s velmi vysokou energii. Dle brtiského autora sci-fi A. Clarkeho by na transportaci startrekového kapitána Kirka bylo zapotřebí více energie, než je v celé galaxii.
Říká se, nikdy neříkej nikdy. Ale Kakovo „časem“ dle mnoha vědců je hodně nedohledná doba. Alespoň pokud jde o teleporty stylu Star Trek.
Zdroje: www.messagetoeagle.com, www.skyatnightmagazine.com, kids.nationalgeographic.com
