Od prvního objevu k hlubokému tajemství

Příběh jeskyně Te'omim začíná v roce 1873, kdy poprvé upoutala pozornost badatelů a vědců. Zpočátku se věřilo, že hlavní význam jeskyně spočívá v přírodní pramenité vodě, která protéká jejími podzemními chodbami. Tato voda měla mít léčivé účinky a přitahovala návštěvníky již od roku 4000 př. n. l. až do 4. století n. l.

Zdroj: Youtube

Archeologické poklady jeskyně

Skutečné hlubiny jeskyně se však začaly odkrývat až v 70. letech 20. století. Byly objeveny chodby vedoucí do skrytých vnitřních komor, čímž se otevřela "Pandořina skříňka" archeologických pokladů. Komory byly zdobeny dlouhými úzkými štěrbinami, v nichž se nacházela zvláštní sbírka artefaktů, z nichž každý měl svůj vlastní příběh.

Mystické artefakty z dávných časů

Mince, keramika a kovové zbraně nabízely pohled do hmotné kultury dávných civilizací. Zvědavost archeologů však vzbudila přítomnost více než 100 keramických lamp a tří lidských lebek. Zdálo se, že tyto artefakty jsou víc než pouhé relikvie; naznačovaly něco hlubšího, něco mystického.

Lidské ostatky nebyly jen tak náhodně poházené. Místo toho byly pečlivě zastrčené ve štěrbinách, k vyzvednutí bylo třeba obratně použít dlouhé tyče se železnými háky, které byly v blízkosti. Jedním z obzvláště zajímavých nálezů byla lebka nalezená vedle čtyř lamp z pozdní doby římské, ukrytá v téměř nepřístupné štěrbině. Lampy pohřbené hluboko ve skále pravděpodobně nesloužily k praktickým účelům, jako je osvětlení jeskyně.

Plameny jako most mezi světy

Podle starověkých textů z té doby byly plameny prostředkem komunikace s duchovní říší. Lidé tehdy věřili, že plameny slouží jako kanály pro kontakt s démony, duchy nebo bohy. Přítomnost lampy může naznačovat, že jeskyně mohla být místem, kde se starověcí věřící pokoušeli překlenout propast mezi živým a nadpřirozeným světem.

Náznaky nekromantických praktik

Také lebky měly v tehdejším světě zvláštní význam. Byly běžně spojovány s čarodějnictvím a předměty jako dýky, meče a sekery měly poskytovat ochranu před zlovolnými vévodstvími. Eitan Klein z Izraelského úřadu pro starožitnosti na akademické koleji v Aškelonu a Boaz Zissu z Bar-Ilanovy univerzity se domnívají, že jeskyně Te'omim mohla obsahovat všechny potřebné prvky, aby mohla fungovat jako portál do podsvětí.

Zajímavá teorie získává další podporu z historických pramenů. Nekromancii totiž popisují už starořímské a řecké spisy, čarodějnice komunikovaly se zesnulými v hrobkách nebo podzemních svatyních, nedílnou součástí byly často lebky. Na starověkém řeckém ostrově Lesbos se dokonce vypráví o lebce Orfea, která prý sídlila v propasti a věštila z hliněné komory. Jiné texty podrobně popisují kouzla, jejichž cílem bylo zapečetit ústa lebek, aby umlčely jejich přízračné hlasy.

Kontroverze a odsouzení čarodějnictví

Zajímavé je, že ačkoli paralelní nálezy v židovské historii nejsou tak časté, existují důkazy, že tehdejší rabíni věděli o používání lebek k nekromancii v řecko-římském světě. Jeskyně měly v židovském náboženském myšlení jedinečný význam, i když ne vždy pozitivní. Podle jedné židovské ústní tradice bylo v jeskyni jižně od Tel Avivu popraveno až 80 žen praktikujících podzemní čarodějnictví.

Hranice mezi živými a mrtvými

Jak zdůrazňují Klein a Zissu, kombinace artefaktů nalezených v jeskyni Te'omim je vzácným a přesvědčivým svědectvím o starověkých věšteckých praktikách. Ačkoli rituály s lidskými lebkami jsou v klasických pramenech zmiňovány jen zřídka, unikátní soubor v této jeskyni naznačuje, že mohla být místem, kde se stíraly hranice mezi živými a mrtvými, kde plameny šlehaly jako poslové do jiného světa a kde lebky skrývaly tajemství dávno ztracené éry.

Jeskyně Te'omim zůstává lákavou hádankou, která nabízí pohled do hlubin lidské víry a mystických praktik dávných časů. Jak budou archeologové pokračovat v odhalování jejích tajemství, možná se přiblížíme k pochopení dávných rituálů a vír, které kdysi vzkvétaly v jejích skalních komnatách.

Zdroje: timesofisrael.com, biblicalarchaeology.org, ndtv.com