Tanec slunce je ceremoniál, známý hlavně z minulosti a dnes na některých místech udržované spíš jako ukázky historie indiánských kmenů, který značil dobu obnovy kmene. K tomuto účelu se sešli všichni členové kmene, ale protože jejich společenstva byla početná, utvořili účastníci hned několik propojených skupin na kruhovém prostranství, jež bylo předem obřadně vyčištěno a ohrazeno dřevěnými kůly. Při takové slavnosti není možné nic opomenout…
Vypadá jako májka, ale není to májka...
Po přípravě místa pro tak důležitý rituál se šamani s dalšími muži vydali do lesa, aby našli a podle staré tradice pokáceli vhodný vzrostlý strom. I to ale má svoje pravidla – strom se nesmí dotknout země, a tak je třeba, aby se úkolu chopili skutečně zdatní a šikovní muži. Pokácený strom je následně donesen do připravené arény a uprostřed vztyčen podobně, jako se u nás staví máje. Stejně jako ony je i tato dominanta náležitě ozdobena. Když je všechno připraveno, může jít vesnice v klidu spát, aby se dočkala příštího rána. Právě tehdy totiž začíná několikadenní příprava vyvolených k hlavnímu tanci.
Příprava je nezbytná
Muži, kteří se mají zúčastnit samotného Tance slunce, by měli mít výjimečné schopnosti, ať už lovecké nebo třeba léčitelské. Měli by se zkrátka něčím vymykat všednosti. Příprava je složitá a velmi důležitá jak z pohledu celého obřadu, tak ale i pro psychické zvládnutí toho, co na tanečníky čeká. Nejde o žádný sobotní výlet, ale o velmi bolestivý zážitek, k němuž se jen tak někdo neodhodlá. Také proto má každý z tanečníků k dispozici svého vlastního mentora, ať už jsou to šamani nebo zkušenější muži, kteří tímto rituálem již v minulosti prošli.
Tanec slunce byl velmi bolestivý a traumatizující zážitek
Krutý rituál není pro každého
Jakmile nastane okamžik, k němuž všechny přípravy směřovaly, jsou k ozdobenému kůlu přivázány dlouhé pruhy surové kůže, tanečníci si ozdobí hlavy, zápěstí a kotníky věnečky ze šalvěje a nezbytná je také speciální píšťalka z orlí kosti. Pak dojde na nejhorší. Kůže na tělech tanečníků je probodnuta ostrou kostí a každý z vyvolených mužů je doslova přišit k jednomu z pruhů kůže. Za zvuků domorodé hudby se pak dávají Lakotové do rituálního tance. Jeho cílem je osvobodit se, vytrhnout kost, zabodnutou v těle. Komu se to nepodaří do západu slunce, může si nechat pomoct od svého mentora. Kdo by se ale domníval, že jde o šetrný zákrok, velmi by se mýlil. Pomoc spočívá v rychlém a razantním trhnutí tanečníkem tak, aby se kost z jeho masa doslova vytrhla (samozřejmě i s jeho vlastním svalem).
Slunce si to zaslouží
I když se jedná o pradávný a dnes již jen opravdu výjimečně praktikovaný rituál, ti, kdo jím prošli, zůstali mnohdy dlouhou dobu nejen zraněni na těle, ale také na duši. Traumata, jimiž si při tomto tanci prošli, je provázela po mnoho let a nejednou i po celý zbytek života. Proč se to všechno mělo dít? Slunci bylo nutné přinést nějakou oběť, naklonit si jej na svoji stranu a poděkovat za všechno, co těmto lidem nabízí a dává.
Zdroje: sdhspress, aktalakota, coloradocollege
