Tajný tunel v Praze
Pod Národním divadlem skutečně existují tunely, jejichž původní účel spočíval v přepravě zboží z náplavky pod solnicí, která sloužila jako překladiště kůže.
Na této parcele později vzniklo Národní divadlo. Otázkou bylo, jak naložit s tunely, které v té době byly již nefunkční. Úlohy se zhostil architekt Josef Zítek, který je předělal na klimatizaci. Ta pracuje na zcela přirozených principech. Vhání do prostor divadla chladný vzduch od Vltavy a dodává říční vodu do chladícího systému.
Tunely byly původně dva, během generální opravy divadla v roce 1983 se zbudoval třetí. Všechny tři tunely mají počátek ve zdi Masarykova nábřeží a končí ve druhém suterénu budovy Národního divadla.
Národní divadlo tunely
Tunely obsahují kamenné klenbové konstrukce o světlosti cca 3 m. Podpírají je masivní kamenné opěry. Kromě přepravy zboží tunely sloužily k překonání výškového rozdílu mezi hladinou řeky Vltavy a prostorem, který se nacházel za Prozatímním divadlem.
Šlo o stavbu, jejíž rozměry byly schopné pojmout vozy tažené koňmi.
Divadelní klimatizace
V okamžiku, kdy již nebylo nutné využívat tunely pro dopravu zboží, se přemýšlelo, co s nimi dál. V roce 1982 dostal drážďanský inženýr Kelling nelehký úkol. Měl vytvořit projekt na větrání a vytápění budovy Národního divadla.
Pro více informací se podívejte na toto video:
Ve spojení s architektem Zítkem pak předělali tunel spojující Ostrovní ulici s řekou na přívod čerstvého vzduchu do budovy divadla. Ten mířil především do prvního suterénu, odkud se parním ventilátorem mřížkami v podlaze dostával do hlediště. Později však došlo k rozšíření klimatizace i do druhého suterénu.
Všechny tunely prošly rozsáhlou rekonstrukcí, během které došlo k jejich zpevnění. Dva z nich byly doslova v havarijním stavu po povodních v roce 2002. Zdivo v nich bylo prosáklé a díky množství vody se zvedla podlaha.
Související články
Bylo třeba oprav, aby postupem času nedošlo k propadu nábřežní komunikace. Jejich životnost se tak rekonstrukcí prodloužila o dalších 150 let.
