Důkazy vs. oficiální vyjádření
Abychom mohli skutečně pochopit tajemství spojená s Táborem 22, je nezbytné "odstranit" vrstvy propagandy a politických prohlášení, které jej obestírají. Přestože severokorejská vláda popírá jeho existenci, důkazy hovoří jasně – satelitní snímky, výpovědi uprchlíků a mnoho dalších indicií potvrzují jeho existenci. Podle odhadů v devadesátých letech trpělo ve zdech tábora až 50 000 vězňů. Tábor 22 tak stojí jako temná připomínka následků ignorování lidských práv ve jménu politické agendy.
Strategická lokalita
Tábor 22 neboli tábor Hoeryong je zařízení založené kolem roku 1965 a rozprostírá se na obrovském území o rozloze 225 kilometrů čtverečních. Nachází se v drsné krajině provincie Hoeryong, zasazený do hlubokého údolí, které je obklopeno vysokými horami. Toto strategické umístění efektivně brání útěku vězňů a zároveň komplikuje přístup cizincům. Jeho obranný systém je doslova majestátní. Skládá se ze dvou plotů – vnitřního, elektrifikovaného a vnějšího z ostnatého drátu. Mezi těmito ploty se skrývají různé smrtelné pasti. Na bezpečnost tábora dohlíží asi tisíc dobře vybavených stráží. Jsou vyzbrojeni automatickými puškami, granáty a jsou podporováni cvičenými psy.
Čtěte také
Čtěte také
Zátarí: Největší uprchlický tábor
Kdo jsou vězni Tábora 22?
Tyto vězeňské zdi skrývají široký a pohnutý průřez severokorejské společnosti. Mezi vězni lze najít ty, kteří měli tu odvahu kritizovat vládu, ale také jihokorejské válečné zajatce, křesťany či vysoké členy strany. V této těžké situaci se nacházejí i celé rodiny, včetně nevinných dětí, které byly krutě potrestány za údajné provinění jednoho z jejich členů.
Mrazivá svědectví
Bývalý dozorce Ahn Mjong-čchol, kterému se podařilo ze Severní Koreje uprchnout, poskytl mrazivý pohled na otřesné podmínky, které charakterizovaly život v táboře 22. Živě vzpomíná na šok, když poprvé vstoupil do tábora. Všude se pohybovaly vyhublé postavy připomínající chodící kostry. Mnozí vězni trpěli deformacemi způsobenými drsnými podmínkami a fyzickým týráním.
Hlad, nemoci a drsné životní podmínky
Podle Ahna byl hlad v táboře na denním pořádku. Vězni dostávali malé příděly a neměli přístup k čerstvým potravinám, takže byli nuceni lovit krysy a hady, aby přežili. Křehký fyzický stav vězňů svědčil o jejich utrpení. Nucené práce se nevyhnuly ani dětem, starým a nemocným lidem, což přispělo k vysoké úmrtnosti.
Čtěte také
Kruté metody mučení a týrání
Mučicí metody používané v táboře připomínaly středověký hororový příběh, od mučení pomocí vody a věznění v bednách až po brutální bití a barbarské lékařské experimenty. Snad ještě odpornější však byla táborová politika, která dozorcům umožňovala považovat vězně za podlidi, což přispívalo k systematickému týrání a zabíjení.
Osud Tábora 22 po roce 2012
Podle oficiálních prohlášení, která vydala Severní Korea, byl v roce 2012 na příkaz Kim Čong-una Tábor 22 uzavřen. Jaká je ale skutečnost? Satelitní snímky, které byly pořízeny po tomto datu, neukazují žádné známky uzavření tábora. Naopak, snímky naznačují, že tábor byl v průběhu času dokonce rozšířen.
Skutečný osud Tábora 22 se asi nikdy nedozvíme. Jedno je ale jisté – Tábor 22 je otřesným svědectvím o hrůzách, které se mohou odehrávat za zavřenými dveřmi jednoho z nejutajovanějších a nejvíce utlačovatelských režimů na světě.
Zdroje: military-history.fandom.com, 2017-2021.state.gov, mirror.co.uk
