Pro běžného člověka je život ve vězení něčím nepředstavitelným. Česká vězení jsou ale v podstatě luxus oproti tomu, co lze zažít v komunistické Koreji. Takové peklo byste zřejmě nepřáli ani svému největšímu nepříteli. Jak Tábor 22 funguje?
Izolované vězení funguje již od roku 1965. Jde o velké zařízení, jež je schopno najednou pojmout až 50 000 vězňů! Vzhledem k tomu, že se tábor nachází v Severní Koreji, asi nikoho nepřekvapí, že se tu na lidská práva moc nehraje. Hlídku zde vykonává na 1 000 vojáků se samopaly a hlídacími psy.
Čím se zajatí lidé provinili? A proč s nimi musejí do tábora i jejich děti a prarodiče?
Toto vězení v Severní Koreji se nachází na severovýchodě země v oblasti čínsko-ruského pohraničí, 20 km severozápadně od města Hörjong. Nejedná se o typické vězení, kde jsou ti nejotrlejší zločinci, ale o místo určené pro politické vězně. Je to v podstatě novodobý koncentrační tábor, kde neexistují lidská práva.
Kim Čong-un je třetím a nejmladším synem Kima Čong-ila. Je nejvyšším vůdcem Korejské lidově demokratické republiky, ve funkci je od 17. prosince 2011.
Vězni jsou tu drženi s celými rodinami. Společně s provinilcem putují do kárného tábora děti, rodiče, prarodiče. Funguje zde totiž pravidlo o dědičnosti viny, která platí až do třetího pokolení! Spousta z nich ani neví, čím se provinili. Je to až neuvěřitelné, ale do celoživotního tábora mohou být poslání lidé například i za to, že z portrétu nejvyššího vůdce dostatečně důkladně neutírali prach. Většina zajatců se sem však dostala za to, že poslouchala cizí rozhlas nebo se účastnila náboženského obřadu.
Jak vypadá vězňův den?
Vězni v Táboře 22 musejí pracovat každý den. Dozorci jim dělají budíček v pět hodin ráno a poté je čeká směna dlouhá 16 hodin. Následně se musí zúčastnit politického školení, na němž musí všichni memorovat nejnovější nařízení vůdce. Kdo tento úkol nezvládne a není schopný je nazpaměť odříkat, zůstává za trest celou noc vzhůru, než půjde zase brzy ráno do práce. Ženy a muži jsou vězněni odděleně. Pokud jsou však velmi poslušní, mohou za odměnu strávit noc s partnerem. Bydlení je navíc rozdělené do relativně malých skupin. Důvodem takového uspořádání je zamezení rizika vzniku větší vzpoury. Jídlem se v pracovním táboře šetří, a tak musí zoufalí hladoví zajatci chytat hady a hmyz, aby se nasytili. Jediné, co od dozorců k jídlu dostanou, je malá porce kukuřičné kaše a soli.
Děti a ženy většinou otročí v táboře, muže posílají těžit a kopat do lesa nebo do dolu. Podle všeho jich měli jednou stovky zahynout při výbuchu plynu v podzemní šachtě. Strážci prý pak přístup zavalili a dali od toho ruce pryč. Další stovky lidí údajně zemřely v jaderném komplexu pod horou Mantap, kde hloubily nový tunel pro testování jaderné pumy a následně vysoce kontaminované prostory čistily.
Odrazující příklad pro všechny
Stejně jako z nacistických koncentračních táborů se jen málokomu podaří utéct. Podle výpovědi první bývalé dozorkyně, která kdy podala svědectví, Lim Hje-džin, se to jednou podařilo dvěma bratrům. V sousední Číně je však chytili a vrátili nazpět. Poté je i s jejich sedmičlennou rodinou okamžitě popravili. Pro výstrahu také potrestali všechny vězně. „Oba je přede všemi připravili o hlavu. Ostatní vězni pak po nich museli házet kameny,“ vylíčila Lim.
Za zdmi se odehrávají naprosté ohavnosti
Za celé dekády existence tohoto tábora, se dostala na povrch některá svědectví, z nichž mrazí. Vězni tu zažívají nehorázná muka. „Nevnímají je jako lidi, ale jako pouhá zvířata,“ řekla Lim, jež se bohužel stala svědkem toho, jak dozorce, jemuž se během výslechu znelíbila jedna vězenkyně, ženu vysvlékl a pak ji zapálil.
Znásilňování žen v Severní Koreji je na denním pořádku a beztrestné
Mluví se také o mučení, zavírání do podzemních kobek, kde člověk může sotva stát, a náhodném střílení vězňů. Když dozorci dostanou chuť na sex, nekoukají napravo nalevo, vězenkyně znásilňují, jak se jim zachce. Pokud žena otěhotní, musí na potrat, anebo ji rovnou čeká smrt. Když se miminko přeci jen narodí, je usmrceno nebo pohřbeno zaživa.
Jak je to s táborem dnes? Funguje, nebo ne?
Podle všeho měl být Tábor 22 v roce 2012 na příkaz Kim Čong-una uzavřen. Je to ale pravda? Severokorejská vláda existenci likvidačních táborů sice oficiálně popírá, žádný mezinárodní inspektor však do zmíněné oblasti nebyl dosud vpuštěn, aby toto tvrzení potvrdil. Satelitní snímky navíc naznačují, že se pracovní tábory smrti za šest let vlády nynějšího vůdce Kim Čong-una naopak ještě víc rozrostly… Tak jak to je ve skutečnosti?
Zdroje:
https://www.novinky.cz/zahranicni/svet/clanek/zubozeni-znasilneni
https://cs.bogemolor.info/publication
https://cs.fresh-beautiful-style.com/publication
https://refresher.cz/28546-10-nejhorsich-veznic
https://epochaplus.cz/jak-se-zije-v-nejdrsnejsich-veznicich-sveta
