Čas se vleče, čas letí
Pokud bychom se podívali na vnímání času tak nějak z pohledu obyčejného člověka, zdá se přirozené, že dětem ubíhá čas pomaleji, než rodičům a natož prarodičům. Známe otázky, například „… a kdy už přijde Ježíšek?“ „Kdy už bude…?“ Zatímco to těšení a čekání je pro dítě strašně dlouhé, rodiče a zvláště maminky nestíhají a čas jim neskutečně letí. Ale to jsou situace, příklad, že čas vnímáme každý jinak. Další věc je, že jak stárneme, jsme, ať chceme či nechceme tak nějak pomalejší, vše nám trvá déle. Co jsme před deseti, dvaceti lety zvládli za pár minut, zabere víc času. Už to nejde „od ruky jako kdysi“. Takže zdánlivě proto čas běží rychleji. Vědci jsou ale jiného názoru…
Mentální čas
Vnést světlo do záležitosti proč se zároveň se stárnutím zrychluje čas, se pokusilo několik vědců. Jedním z nich je profesor strojního inženýrství A. Bejan z durhamské Dukeovy univerzity v Severní Karolíně. Podle něho je to otázka mentálního času. Prostudoval práce vědců, kteří se zabývají časem, viděním, poznáním a mentalitou a dospěl k zajímavému názoru. Čas se odehrává v mysli. Každý máme svůj mentální čas. Uvádí ho do souvislosti s tím, co vidíme. Ve stáří se mění doba „zpracování“ mentálních podnětů a obrazů, lépe řečeno, je pomalejší. Mozek ukládá méně „obrázků“. Dle Bejana „mezi vnímáním každého nového mentálního obrazu uplyne více skutečného času. Děti vnímají a ukládají více paměťových rámců nebo mentálních obrazů za stejnou jednotku času“. Čas jim plyne pomaleji, starší lidé mají naopak pocit, že čas utíká rychleji.
stáří
Zpětný pohled
Pocit, že se čas zrychluje, souvisí i s pamětí. Dle profesora Bejana si děti „při vzpomínání na události – tedy na plynutí času – vybavují více vizuálních dat.“ V podstatě stejného názoru je i psycholožka a publicistka BBC C. Hammondová, která se také, kromě dalších vědců, touto problematikou zabývala: „Pocit, že se čas s přibývajícím věkem zrychluje, je jednou z největších záhad prožívání času". V dětství a dospívání se učíme, získáváme zkušenosti. Což neznamená, že by to nemělo platit ve stáří. Podle ní ale v dospělosti a starším věku zažíváme méně neznámého a mnoho činností je mnohdy taková rutina. Náš mozek spíše ukládá nové zážitky. Zpětný pohled na vnímání času je založen na tom, kolik vzpomínek si za určité období uložíme. Přestože čas, kdy se bavíme, uběhne rychleji, než když se nudíme, ve vzpomínkách se naopak zdá pomalejší, protože toho prožijeme více. Den bez nových podnětů naopak vnímáme tak, že utekl. „…čím více nových vzpomínek si během víkendového výletu vytvoříme, tím delší se nám tento výlet bude zpětně zdát.“ Hammondová tento jev nazvala „paradoxem volna“ a dle ní je to jedno z nejlepších vysvětlení, proč se nám zpětně zdá, že čím jsme starší, tím čas plyne rychleji. Takže poznávejme, bavme se, učme se a čas se zpomalí…
Zdroje: qz.com, www.psychologytoday.com
