Zatímco sedačkové lanovky dopraví turisty většinou jen na nižší horské vrcholky, k těm dominantním se necháváme vozit v uzavřených kabinách, v nichž se cítíme přece jen bezpečněji. Cesta to bývá poměrně dlouhá a počasí nepředvídatelné.
Unikátní adrenalinová lanovka
Na horu Stanserhorn ale s milovníky adrenalinu míří cabrio lanovka, tedy vlastně kombinace kabinkového a otevřeného systému. Už jen pohled na cestující, stojící na střeše kabiny vysoko nad krajinou, zavěšeni jen na zdánlivě tenkém, i když bezpečném, laně, je jen pro silné povahy. Co pak teprve ten pocit, který zažívají sami dobrodružství chtiví návštěvníci švýcarského Stanserhornu, stoupajícího k nebi v kantonu Nidwalden.
Kouzelný výhled za to stojí
Samotný Stanserhorn má svůj vrchol přibližně o tři sta metrů výše než naše Sněžka a stejně jako z naší nejvyšší hory, i z té švýcarské se nabízí nádherný výhled do údolí, ozvláštněný navíc hned deseti nádhernými jezery. První lanovka sem vyjela již v roce 1893 a od té doby nedají turisté na tato místa dopustit. Původně se muselo po cestě na Stanserhorn dvakrát přesedat. První část trasy vedla přes pastviny v nížině, druhá lesem a teprve ta třetí se zvedala k samému vrcholu hory – z části dokonce tunelem. Dostat se “z bodu A do bodu B”, tedy z nástupní stanice pod horou do cíle cesty tehdy trvalo dlouhých pětačtyřicet minut.
Blesk přinesl zkázu i novou naději
Původní lanovku místní provozovali až do roku 1970, kdy do hory udeřil blesk, a kromě vypáleného hotelu na jejím vrcholu po sobě nechal také zničený motor lanovky. Přišel čas na obnovu, v provozu mohl zůstat jen první spodní úsek, který ostatně funguje dodnes. Turisty v něm k mezistanici dovezou původní dřevěné vagony, jimž trvá překonání výškového rozdílu 264 metrů devět minut, ale návštěvníci si tuhle jízdu jistě rádi vychutnají.
Světová rarita pro odvážné
Horní dva ale byly spojeny dohromady a na lana byly zavěšeny tehdy moderní kabiny. Ty zde přečkaly přelom tisíciletí a v roce 2010 je nahradily světové unikáty, současné dvoupodlažní lanovkové kabiny, jejichž horní “paluba” je otevřená. Turisté se tak mohou již při šest minut trvající cestě k nejvyššímu bodu Stanserhornu bez omezení kochat krajinou pod nimi včetně zbytků původní druhé mezistanice a nechat se ovívat horským vzduchem. Ne všichni ale dostanou k využití takové lákavé nabídky odvahu a není se čemu divit. Vždyť tato část převeze svoje cestující po trase dlouhé bezmála dva a půl kilometru ze 714 do 1850 metrů nad mořem. A to už je pořádný skok, za který dospělí zájemci zaplatí přibližně 1760 Kč a děti polovinu… Za ten výhled, možnost posezení v otáčivé restauraci a také adrenalin, kterého je takový výlet plný, to ale stojí.
Zdroje: viator, swissrailways, wikipedia