Pokud si říkáte, že vás váš šéf podhodnocuje a vy byste si za svou práci zasloužili vyšší odměnu, dost možná se po přečtení následujících řádků, chytíte za nos. My Češi máme tak trochu v povaze hořekovat a lamentovat, ať už jde o cokoliv. Práce a finanční odměna rozhodně patří k tématům, nad kterými si u piva rádi postěžujeme. Je ale nutné si čas od času připomenout, že ne všude ve světě se mají tak dobře jako my. Co takoví horníci na hoře Ijen? Myslíte si, že si na svou práci a následnou odměnu, za kterou my bychom nevstali ani z postele, stěžují?
Těžaři musí do práce vyšplhat dva kilometry po skalnatém úbočí sopky a následně sejít do jejího nitra
Díky své jedinečné povaze je tato sopka skvělým místem pro těžbu síry vysoké jakosti. Místní dělníci putují po hoře Ijen několikrát denně, aby v kráteru těžili síru. Těžaři musí nejdříve vystoupat na vrchol sopky do výšky 2310 m n.m. a následně sestoupit na výšku 2147 m n.m. na úroveň hladiny tyrkysového jezera k místu, kde z povrchu vychází hustý bílý dým s toxickými plyny. Ačkoliv se jedná o úmornou a zdraví poškozující činnost, místní ji považují za prestižní práci, neboť dělníci si na místní poměry vydělají velké peníze. A jak velké ty peníze jsou?
Náročná dřina za 2 koruny!
Z našeho pohledu se samozřejmě jedná o velmi směšnou almužnu. Tito muži obdrží za každé kilo vytěžené síry, kterou dopraví do základního tábora, 1200 IDR, což v přepočtu dělá 2 Kč. Za dvanáctihodinovou směnu v extrémně toxickém prostředí si tak horníci mohou přijít dokonce i na mizernou stovku denně! Tak co? Máte teď svojí práci o něco radši?
Před kyselinou se téměř nechrání
Dvě stovky místních horníků, kteří v hoře pracují, si ale nic špatného nepřipouští. Před kyselinou, jejíž štiplavé výpary kondenzují v dlouhém potrubí vedoucím na vrchol sopky, kde vytváří „tuhé jezero“, se prakticky nijak nechrání. Těžaři si zakrývají obličeje látkami, nebo respirátory, avšak v oblaku dýmu, který v okamžiku člověku znemožňuje dýchání, je efekt ochrany nulový. Síra štípe a pálí v plicích i očích.
Každý náklad, který vlastnoručně vynáší, váží kolem 100 kil
Nosiči ukládají nalámané kusy síry holýma rukama do dvou košů upevněných na koncích dlouhé bambusové tyče. Zatímco průměrná hmotnost mužů v Kawah Ijen je okolo 60 kg, jejich běžný náklad váží od 80 do 120 kg. Tíha nákladu se odvíjí od věku a fyzické kondici každého jedince. Ovšem muže, který v kráteru už pár let pracuje, lze poznat velmi snadno na první pohled. Jeho rameno je zdeformované následkem vynášení nadměrně těžkých břemen a zhyzděno nevzhledným mohutným mozolem. Nosič zdolává kamenitou stezku v gumových holinách a někteří chudáci dokonce jen v žabkách.
Během vynášení debatují a kouří
Fyzická kondice těchto mužů je vzhledem k jejich práci na velmi vysoké úrovni. Během vynášení břemene dokáží bez problémů hovořit. Nějaké zastavování či zadýchání? Neexistuje. Mnozí z nich dokonce během cesty kouří cigarety!
Zdroje: zpravy.tiscali.cz, www.infoglobe.cz, indonesiesbatohem.cz
