Sahara zabírá více než osm a půl milionů čtverečních kilometrů severní Afriky na území mezi Rudým mořem a Atlantikem. Suché a horkem prosycené písčité pláně se rozkládají v nadmořské výšce kolem jednoho tisíce metrů velkými rozdíly - od záporných hodnot, tedy 436 metrů pod hladinou moře v katarské proláklině v Egyptě, až po nejvyšší místo celé oblasti, velké téměř jako celé území Spojených států amerických, tedy po vrcholek vyhaslé sopky Koussi v Čadu, která dosahuje výšky 3 415 metrů nad mořem.
Pomyslnou hranici Sahary pak tvoří pohoří Atlas. Zdá se, že se tady nemůže stát nic nečekaného. Nic, co by nás v nedohledné prázdnotě písečných a solných plání či štěrkem pokrytých území překvapilo. Opak je ale samozřejmě pravdou.
Když nasněží na Sahaře...
Nestává se to často, za posledních padesát let došlo na tuhle zvláštní událost jen několikrát. Přesto se i na největší horké a suché poušti světa ještěrky, hadi, štíři a další odolní živočichové jednou za čas probudí v zasněžené krajině. Když už k takové události dojde, jedná se většinou o pouhý poprašek ledových krystalků.
Takto si běžně představujeme Saharu, ale i tady umí příroda překvapit
Mrazivá Afrika
Běžná letní teplota na Sahaře stoupá ke čtyřiceti stupňům Celsia, ale “zima” je i tady přece jen snesitelnější. To se zde může naměřit jen kolem čtrnácti stupňů a když dojde na skutečně výjimečné dny, nebo spíše noci, mohou teploty klesnout dokonce i pod nulu. Ne příliš, ale může se to stát. A stačí to k tomu, aby si i tady příroda pohrála se sněhem. Naposledy se něco podobného stalo v roce 2021, kdy šlo ale spíše o náznak, že i v těchto končinách mohou z nebe padat drobné kousíčky ledu.
Metr sněhu v nejteplejší poušti světa
To v předchozích dvou případech, tedy v letech 2018 a 2016, se místní lidé divili ještě víc. V roce 2018 se některé části severního Alžíru nedaleko města Ain Sefra ocitly pod bezmála půlmetrovou vrstvou sněhu – a o dva roky dříve se tady sněhová vánice předvedla dokonce s celým metrem bílé pokrývky. Pod sněhem se Sahara ocitla také v letech 1979, na marocké straně pak také v letech 2005 a 2012.
Takovouto zvláštní podívanou si samozřejmě nemohou nechat ujít vědci či fotografové. Škoda jen, že na pořízení snímků mnoho času nemají. Sníh v těchto končinách vydrží ležet jen velmi krátce.
Zdroje: natureworldsnews, mymodernmet, livescience
