Ne všechny zdroje se shodují na tom, kde přesně Smolná ležela. S největší pravděpodobností to ale bylo v dnešním vojenském prostoru Libavá. Neboť ještě roku 1406 zde historické prameny vzpomínaly osadu stejného jména, ale osada pak náhle zmizela z map jako kdyby se propadla do země. A právě na místě dřívější osady měli najít odpočinek sebevrazi z okolí a také oběti poprav. Traduje se, že na Smolnou byli sváženi sebevrazi a odsouzenci z celé Moravy. Sebevrazi prý byli na místo posledního odpočinku sváženi v kočárech a jelikož byla sebevražda považována za odsouzeníhodný čin, byli zemřelí často rafinovaně maskováni.
Čtěte také
Jsou i důkazy
Až do konce 19. století visel na hostinci U Modré hvězdy v Lipníku nad Bečvou zvonek, na kterém se zvonilo všem násilně zemřelým na poslední cestu. Zřejmě tedy nejde pouze o bujnou fantazii našich předků… Povídá se, že tu byl kdysi vídán duch zvoníka se skelným pohledem, který se po zazvonění rozplynul.
Legendy, které se k místu pojí
K hostinci ve Velkém Újezdě měl jednou dorazit kočár, který údajně vyjel až z Jihlavy. Místní obsluha tak nabyla mylně dojmu, že se jedná o nějaké důležité hosty, kteří se budou chtít po dlouhé cestě občerstvit. Z bohatě vyhlížejícího kočáru ale žádní cestující nevystoupili. Pacholek tedy vypřáhl koně, odvedl je do maštale a stále nic se stále nedělo. Zvědavé děvečce to bylo hodně divné, a tak nakonec otevřela dveře kočáru a narazila na spícího muže s doutníkem v ústech. Rozhodla se ho pozvat do hostince. Kam má ve skutečnosti cestující namířeno, pochopila, když se dotkla jeho ztuhlého těla...
S největší pravděpodobností ležela Smolná v dnešním vojenském prostoru Libavá
Tajemství ďábla nebo prachsprosté vydírání?
Další legenda také nahání hrůzu. Vypráví o tom, jak olomoucký pacholek vezl nějakého sebevraha přes vesnici k Smolné, kde ho měl pohřbít. Na věži v tu chvíli odbíjelo poledne a jemu se přihodilo něco nevysvětlitelného. Vůz zničehonic zastavil, neboť se mu pověsilo na kola něco velmi těžkého. Čtyři vraníci najednou nebyli schopní vozem s hrubou rakví vůbec pohnout. Vypadalo to jako kdyby uvízli v blátě. Pacholek vstal a křičel ze všech svých sil: „Pustíte se, nebo nepustíte? Já vám ukážu!“ Zatočil bičem nad hlavou, zapráskal a něco divoce tloukl a bil. Nebyli to ovšem koně, nýbrž něco zcela neviditelného. To, co se mu pověsilo na kola, měli být čerti, jenž se rvali o nebožtíka a chtěli ho z vozu odnést. Mladík se po nich oháněl a hlasitě láteřil, ale marně. Vůz stál jako přibitý do země, koně měli pěnu u huby a on s nimi nemohl vůbec pohnout. Lidé, kteří sledovali celou událost se zatajeným dechem z oken, pochopili, co se děje. Vyběhli ven ze svých domovů a ve snaze zbavit se tohoto zoufalce a naloženého nebožtíka co možná nejrychleji, mu snášeli jídlo a pití a ti zámožnější i peníze. Prý to pomohlo a vůz mohl uhánět z vesnice. Někteří skeptici si však myslí, že pacholci tímto způsobem nenápadně vydírali zoufalé vesničany, kteří nechtěli mít s mrtvými nic společného, a tak raději zaplatili, aby co nejrychleji odjeli.
Čtěte také
Prazvláštní přírodní jevy a pohlcování do hrobu
Dochovalo se také vyprávění o partě dřevorubců, kteří se v lese zdrželi až do soumraku. Jeden z nich prý zvedl ruku a zařval: „Vy kamarádi si připíjíte na zdraví. Já ale připíjím na zdraví všem nešťastníkům, kteří tu odpočívají, ať je jim země lehká a …“ V ten moment se stalo něco mystického. Zvedl se velmi silný vítr, který ohýbal stromy až k zemi, větve se lámaly a suché listí se točilo ve velkém víru, až zastínilo i svit měsíce. Lidé si to vysvětlovali tak, že sami duchové dostali chuť na kořalku!
Když někdo dorazil na Smolnou s nebožtíkem, prý ho všichni již dříve pohřbení velkoryse vítali. Mělo docházet k hrůzostrašným událostem. Proto doprovod v lese co nejrychleji vykopal jámu, pohřbil do ní tělo a zmizel. Pokud to ovšem nestihl do svítání, údajně ho pohltila země. Do vesnice se potom vraceli zpátky už jen pološílení koně…
Pokud člověk nestihl zakopat mrtvolu do svítání, údajně ho pohltila země.
Podobných pověstí se dochovalo více a je samozřejmé, že v nich odrazila také velká představivost lidí. Ovšem není vyloučeno, že zde mohlo docházet i k paranormálním jevům. Ostatně, jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu. Navíc na tomto místě prý nikdy neproběhl archeologický průzkum, a i dnes je toto území díky vojenskému prostoru nepřístupné. Vydejte se alespoň prozkoumat jeho okolí a užijte si tajemnou atmosféru tohoto místa.
Zdroje: babinet.cz, www.kudyznudy.cz, www.akcebilykamen.cz
