Ne všechny zdroje se shodují na tom, kde přesně Smolná ležela. S největší pravděpodobností to ale bylo v dnešním vojenském prostoru Libavá. Neboť ještě roku 1406 zde historické prameny vzpomínaly osadu stejného jména, ale osada pak náhle zmizela z map jako kdyby se propadla do země. A právě na místě dřívější osady měli najít odpočinek sebevrazi z okolí a také oběti poprav. Traduje se, že na Smolnou byli sváženi sebevrazi a odsouzenci z celé Moravy. Sebevrazi prý byli na místo posledního odpočinku sváženi v kočárech a jelikož byla sebevražda považována za odsouzeníhodný čin, byli zemřelí často rafinovaně maskováni.
Jsou i důkazy
Až do konce 19. století visel na hostinci U Modré hvězdy v Lipníku nad Bečvou zvonek, na kterém se zvonilo všem násilně zemřelým na poslední cestu. Zřejmě tedy nejde pouze o bujnou fantazii našich předků… Povídá se, že tu byl kdysi vídán duch zvoníka se skelným pohledem, který se po zazvonění rozplynul.
Legendy, které se k místu pojí
K hostinci ve Velkém Újezdě měl jednou dorazit kočár, který údajně vyjel až z Jihlavy. Místní obsluha tak nabyla mylně dojmu, že se jedná o nějaké důležité hosty, kteří se budou chtít po dlouhé cestě občerstvit. Z bohatě vyhlížejícího kočáru ale žádní cestující nevystoupili. Pacholek tedy vypřáhl koně, odvedl je do maštale a stále nic se stále nedělo. Zvědavé děvečce to bylo hodně divné, a tak nakonec otevřela dveře kočáru a narazila na spícího muže s doutníkem v ústech. Rozhodla se ho pozvat do hostince. Kam má ve skutečnosti cestující namířeno, pochopila, když se dotkla jeho ztuhlého těla...
Tajemství ďábla nebo prachsprosté vydírání?
Další legenda také nahání hrůzu. Vypráví o tom, jak olomoucký pacholek vezl nějakého sebevraha přes vesnici k Smolné, kde ho měl pohřbít. Na věži v tu chvíli odbíjelo poledne a jemu se přihodilo něco nevysvětlitelného. Vůz zničehonic zastavil, neboť se mu pověsilo na kola něco velmi těžkého. Čtyři vraníci najednou nebyli schopní vozem s hrubou rakví vůbec pohnout. Vypadalo to jako kdyby uvízli v blátě. Pacholek vstal a křičel ze všech svých sil: „Pustíte se, nebo nepustíte? Já vám ukážu!“ Zatočil bičem nad hlavou, zapráskal a něco divoce tloukl a bil. Nebyli to ovšem koně, nýbrž něco zcela neviditelného. To, co se mu pověsilo na kola, měli být čerti, jenž se rvali o nebožtíka a chtěli ho z vozu odnést. Mladík se po nich oháněl a hlasitě láteřil, ale marně. Vůz stál jako přibitý do země, koně měli pěnu u huby a on s nimi nemohl vůbec pohnout. Lidé, kteří sledovali celou událost se zatajeným dechem z oken, pochopili, co se děje. Vyběhli ven ze svých domovů a ve snaze zbavit se tohoto zoufalce a naloženého nebožtíka co možná nejrychleji, mu snášeli jídlo a pití a ti zámožnější i peníze. Prý to pomohlo a vůz mohl uhánět z vesnice. Někteří skeptici si však myslí, že pacholci tímto způsobem nenápadně vydírali zoufalé vesničany, kteří nechtěli mít s mrtvými nic společného, a tak raději zaplatili, aby co nejrychleji odjeli.
Prazvláštní přírodní jevy a pohlcování do hrobu
Dochovalo se také vyprávění o partě dřevorubců, kteří se v lese zdrželi až do soumraku. Jeden z nich prý zvedl ruku a zařval: „Vy kamarádi si připíjíte na zdraví. Já ale připíjím na zdraví všem nešťastníkům, kteří tu odpočívají, ať je jim země lehká a …“ V ten moment se stalo něco mystického. Zvedl se velmi silný vítr, který ohýbal stromy až k zemi, větve se lámaly a suché listí se točilo ve velkém víru, až zastínilo i svit měsíce. Lidé si to vysvětlovali tak, že sami duchové dostali chuť na kořalku!
Když někdo dorazil na Smolnou s nebožtíkem, prý ho všichni již dříve pohřbení velkoryse vítali. Mělo docházet k hrůzostrašným událostem. Proto doprovod v lese co nejrychleji vykopal jámu, pohřbil do ní tělo a zmizel. Pokud to ovšem nestihl do svítání, údajně ho pohltila země. Do vesnice se potom vraceli zpátky už jen pološílení koně…
Podobných pověstí se dochovalo více a je samozřejmé, že v nich odrazila také velká představivost lidí. Ovšem není vyloučeno, že zde mohlo docházet i k paranormálním jevům. Ostatně, jak se říká, na každém šprochu pravdy trochu. Navíc na tomto místě prý nikdy neproběhl archeologický průzkum, a i dnes je toto území díky vojenskému prostoru nepřístupné. Vydejte se alespoň prozkoumat jeho okolí a užijte si tajemnou atmosféru tohoto místa.
Zdroje: babinet.cz, www.kudyznudy.cz, www.akcebilykamen.cz
