Piktské dědictví
Vitrifikované pevnosti jsou archeologické památky datující se do doby kolem roku 500 př. n. l., a většinou je spojujeme s Pikty, národem žijícím v tehdejší době. Pevnosti jsou obvykle umístěny na strategických vrcholech a skládají se z kamenů, které byly zahřáté do takové míry, že se částečně roztavily a spojily dohromady. Tento proces zanechal na kameních sklovitou povrchovou vrstvu, a proto termín "vitrifikované" nebo "skleněné" pevnosti.
První objev ve Skotsku
První z pevností byla objevena v 18. století ve Skotsku. Původně se archeologové domnívali, že vitrifikace byla ojedinělým jevem, omezeným na tuto oblast. Avšak postupem času byly podobné struktury identifikovány i v dalších částech západní a severní Evropy. Celkem existuje více než dvě stě příkladů vitrifikovaných pevností, přičemž pouze ve Skotsku se nachází sedmdesát z nich.
Od té doby, co byly skleněné pevnosti poprvé objeveny, se archeologové a historici snaží odhalit, proč a jak byla tato neobvyklá technologie použita. Existuje nespočet teorií, ale žádná z nich neposkytuje definitivní odpovědi. Právě tato nejistota nás stále přitahuje a nutí nás se ptát, co stálo za zpevněním kamenných zdí tímto jedinečným způsobem.
Pokusy vysvětlit nepochopitelné
Existují dvě hlavní teorie, které se pokoušejí vysvětlit tuto záhadu. Jedna z nich tvrdí, že vitrifikace byla náhodným vedlejším efektem jiných aktivit, jako je tavení kovů nebo použití ohně pro signalizaci. Tato teorie je však zpochybňována tím, že skelná struktura je jediné, co drželo tyto stěny pohromadě. Žádný tradiční materiál na spojení, jako je malta nebo vápno, zde nebyl použit. Kameny byly naskládány na sebe nasucho a teprve následný oheň je spojil do jednoho celku.
V 30. letech 20. století provedli Wallace Thorneycroft a Vere Gordon Childe průkopnický experiment. Postavili z kamenných desek stěnu, kterou proložili dřevem a následně zapálili. Oheň dosáhl teploty přes 1000 °C a po několika hodinách se zeď zřítila. Ve zbytcích byla nalezena zasklená suť s kusy dřeva zapuštěnými do sklovité hmoty. To však nebylo vše.
Další studie ukázala, že pro dosažení takového stupně vitrifikace byly potřeba požáry trvající několik dní při extrémně vysokých teplotách nad tisíc stupňů Celsia. To naznačuje, že požáry byly spíše záměrné a konstruktivní než náhodné.
Pískovec, klíčový materiál v konstrukci
Nyní se vědci zaměřují na materiál, který byl pro stavbu vitrifikovaných pevností nejčastěji používán - pískovec. Zjistilo se, že pískovec má speciální vlastnost – při zahřátí se jeho částice spojují do husté skelné hmoty, což zvyšuje jeho pevnost. To by mohlo vysvětlit, proč tyto sklovité pevnosti obstály v průběhu staletí.
Spekulace a spiritualita
Už 250 let se vědci snaží zjistit spoustu otázek. Kdo postavil tyto stavby? Proč věnoval tolik zdrojů a času k vytvoření takové pevnosti? Někteří vědci spekulují, že vitrifikace může mít rituální význam. Možná to byl způsob, jak vzdát hold bohům nebo posílit spojení s přírodou a krajinou.
Každopádně je záhada skleněných pevností připomínkou toho, jak mnoho se ještě musíme naučit o našich předcích a jejich schopnostech.
Zdroje: dailymail.co.uk, billlloyd.co.uk, scotsman.com
