Zdroje: epochanacestach.cz, mitchtestone.blogspot.com, Tajemná Británie: Janet a Collin Bordovi
Bylo roztavení zdiva cílené, nebo čistě náhodné? Jak k němu došlo, když v okolí nejsou sopky? Kdo pevnosti postavil? Proč byly upravovány tak zvláštním způsobem? A jak je možné, že navzdory několika experimentům se současným vědcům nedaří to, co zřejmě byli schopni dokázat lidé už před více než 2 000 lety? A jak to, že jsou stavby roztroušeny po celém světě? Na všechny tyto otázky stále odpovědi hledáme.
Skotské záhadné „impérium“
Asi šedesát těchto hrubých kamenných zdí bylo nalezeno po celém Skotsku (tehdejší Kaledonii) i jiných místech kontinentální Evropy a většina z nich je prehistorická. Podle autora knihy o nich, Davida Hatchera-Childresse existuje jen ve Skotsku 60 takových vitrifikovaných pevností! Vitrifikované pevnosti postavené ve Skotsku mají mnoho společného, ale také mnoho odlišností – liší se polohou, velikostí, výškou...
Částečně roztavený křemen. 'Špinavý' skelný materiál vzniklý vitrifikací.
Mezi nejznámější z nich patří Tap O' Noth, Dunnideer, Craig Phadraig (poblíž Inverness), Abernathy (poblíž Perthu), Dun Lagaidh (v Rossu), Cromarty, Arka-Unskel, Eilean na Goar, u ostrova Arran a hradiště Cauadale v Argyll v západním Skotsku.
Nevysvětlitelný proces
Název vitrifikované pevnosti dali vědci stavbám proto, že skály, které tvoří jejich stěny, byly původně naskládány na sebe suché, bez malty či jakéhokoli pojiva. A nějakou záhadou se později spekly do sebe. Procesem zvaným vitrifikace, neboli transformace na sklo, tak vznikl naprosto tvrdý povrch. Jak lze ale horninu roztavit na sklo pomocí prehistorické technologie?
Tato otázka je dosud nevysvětlena. Vědci tvrdí, že tento proces není možné provést bez odpovídajících nástrojů, protože teploty nutné ke „spečení“ horniny jsou příliš vysoké a lze jich dosáhnout pouze pomocí speciální pece, nikoli na čerstvém vzduchu. Za jediné možné vysvětlení pokládají proto vědci cosi jako starověký „atomový výbuch“.
Mnoho teorií, žádný důkaz
A jak už to bývá, ač ani jedna z teorií není konečná a vědecky podložená, existuje jich hned několik.
První z nich je fantazijní domněnka, že pevnosti se nacházejí na pozůstatcích starověkých sopek. Právě to bylo důvodem, proč místní obyvatelé používali roztavený kámen vyhozený z erupcí ke stavbě svých osad.
Tato teorie byla později nahrazena jinou, tvrdící že vitrifikace byla ve skutečnosti prováděna účelově, aby došlo posílením zdí staveb. Teorie je to sice zajímavá, ale i zde narážíme na mnohé otázky. Nic nenasvědčuje tomu, že by taková vitrifikace ve skutečnosti stěny jakkoli zpevňovala. A zadruhé, vše naopak nasvědčuje tomu, že oheň stěny ve skutečnosti podstatně oslabuje. V mnoha případech totiž bylo viditelné, že se zdi pevností téměř úplně zhroutily kvůli požárům. Vzhledem k tomu, že hradby mnoha skotských pevností jsou zesíleny jen částečně, nezdá se, že se jedná o promyšlený proces. Zdi, které byly dokončeny jen částečně, by totiž byly sotva považovány za účinné opevnění.
Poslední teorie je založena na požárech, díky nimž k roztavení zdí došlo. Stejnou otázkou se zabýval i australský archeolog, historik a lingvista Vere Gordon Childe ve 30. letech minulého století. Došel k názoru, že k vitrifikaci došlo následkem ohně, který vznikl při obléhání pevností. I zde je však trhlina – proč by Piktové po dobu více než tisíce let stavěli tak snadno dobytelné pevnosti? Je prakticky vyloučené, aby útočníci zakládali podél celé pevnosti požáry, do ohně vytrvale přikládali a přitom ještě čelili boji.
Pevnost Tap O' Noth ve Skotsku
Jednou z pevností je Tap O' Noth poblíž vesnice Rhynie v severovýchodním Skotsku. Kopec, na němž byla pevnost vybudována, se tyčí do výšky 563 metrů nad mořem a je dominantou širokého okolí.
Samotná pevnost s nepřehlédnutelnými kamennými valy na vrcholu kopce má oválný půdorys rozměrů cca 100 x 30 metrů a je jen zlomkem celého sídliště. Díky poloze i materiálu, který nebylo možno prakticky zničit, byla nedobytným hnízdem. Už při prvním pohledu je viditelné, že stěny pevnosti jsou zčernalé. I když se zdá, že jsou z kamenité suti, při bližším zkoumání se ukáže, že jsou ve skutečnosti „vyrobeny“ z roztavených a srostlých skal!
Kdysi však byly jednotlivé kamenné bloky jednotlivými bloky. Ty však byly nevysvětlitelně spojeny teplem, které bylo místy tak intenzivní, že zbytky skutečných roztavených potůčků horniny, které kdysi stékaly po zdech jako tající vosk, jsou stále jasně viditelné.
Piktské hradiště a výhled z Mither Tap na Bennachie.
Maiden Castle ve Skotsku
Další z pevností popsali v části své knihy Tajemná Británie i Janet a Collin Bordovi. Ti ve svém díle diskutují o rozlehlosti zříceniny Maiden Castle, která je jednou z nejrozsáhlejších ve Skotsku. Jejich dílo popisuje obrovskou masivnost těchto ruin a i oni hovoří o neskutečné síle, jež přispěla k jejich vzniku.
"Maiden Castle se rozkládá na ploše 120 akrů, s průměrnou šířkou 1500 stop a délkou 3000 stop. Vnitřní obvod pevnosti je asi 11,2 mil kulatý a odhaduje se, že by k jeho obraně bylo zapotřebí 250 000 mužů! Je proto těžké uvěřit, že tato konstrukce měla být obranným postavením. "
Pevnost Maiden Castle
Obdobná stavba v USA
Četné vitrifikované pozůstatky lze nalézt také na západě USA. Jedno takové místo objevil v Údolí smrti americký průzkumník kapitán Ives William Walker v roce 1850. Jednalo se o asi kilometr dlouhé město s liniemi ulic a pozicemi budov, které jsou stále viditelné. Ve středu místa byla obrovská skála, vysoká 20 až 30 stop, a na jejím vrcholu byly zbytky obrovské stavby. Jižní strana skály i budovy byla roztavená a zesklovatěná. Walker předpokládal, že za tento jev byla zodpovědná sopka, ale v této oblasti není žádná sopka. Navíc tektonické teplo nemohlo způsobit takové viditelné zkapalnění povrchu skály.
Ziggurat Birs Nimrud, hora Borsippa v Iráku
Írák a další místa na světě
Vitrifikované pozůstatky zikkuratu v Birs Nimrod (Borsippa), jižně od Hillah v Íráku, které byly kdysi považovány za babylonskou věž, jsou také korunovány velkou hmotou zesklovatělého kamenného zdiva a skutečných pálených hliněných cihel. Také tyto původní cihly byly všechny spojeny dohromady nějakým druhem opravdu intenzivního tepla.
Více vitrifikovaných ruin lze nalézt také ve Francii, Turecku, Indii a některých oblastech Blízkého východu – kromě již zmíněného Íránu je to též Irák. Někteří archeologové si myslí, že část vitrifikace na těchto ruinách byla způsobena velmi starověkým a velmi tajemným řeckým ohněm.
Piktská kamenná zeď pevnosti ve Skotsku
Piktové? Nejpravděpodobnější, ale nejisté
Vzhledem k období vzniku pevností můžeme jen předpokládat, že jejich staviteli byli pravděpodobně příslušníci kalendonských kmenů, pro něž se později vžil název Piktové. Předpokládá se, že oni stáli za zvláštní metodou zpevňování obranných valů pevností. Většina archeologů je přístupná teorii, že zdi byly stavěny z nasucho kladených kamenů, prokládaných dřevěnými kládami. Není jasné, jak bylo dřevo ve zdi použito, a neznáme ani jeho druh, jisté však je, že zde dřevo bylo ve stavbách obsaženo, protože to je i důvod, proč se při požáru hradby roztavily. Vnitřek zdí byl pak vyplněn kamennou drtí.
Tajemství skleněných pevností tak stále motá hlavy vědcům i ve 21. století. Ukazuje, že nejkvalitnějšími stavbami byly stavby již z doby železné. Tomu se v dnešní přetechnizované době nechce jen tak uvěřit.
