Ze sklářského gigantu k opuštěné ruině

Kamenický Šenov, malé město v srdci severních Čech, může být pyšné na mnohé. Ale jeden z nejvzácnějších drahokamů, které mu kdysi patřily, byla sklárna Elias Palme, která je dnes už jen prázdnou odrbanou škraboškou ve vzpomínkách. Místní ji znají pod něžným jménem "Eliáška," kdysi slavná továrna, kde se v minulosti tvořily mistrovské umělecké skvosty.

Zdroj: Youtube

Zrození legendy

Její počátky sahají až do roku 1849, kdy Eliáš Palme zahájil výrobu křišťálových závěsných lustrů. Díky jeho řemeslnému umu a vizi rychle překročila sklárna hranice tehdejší české země a stala se jedním z nejvýznamnějších producentů luxusního osvětlení v Evropě. Ovšem nešlo jen o obchod, ale také o dědictví. Pod vedením Palmeho synů se Eliáška dostala na vrchol, lustry z této továrny putovaly na tak prestižní místa jako milánská La Scala nebo římský Teatro dell’Opera. Továrna vyrobila také osvětlení pro palác tureckého sultána, divadlo Albee v New Yorku a rovněž lustry pro palác svobodných zednářů v Kodani a Německý spolkový dům v Praze.

Vrchol a pád secesního skvostu

Dominantní budova, postavená v roce 1905, je výjimečným svědkem doby, kdy průmyslová funkce objektu byla nerozlučně spojena s uměleckou krásou. Kdo by čekal, že železobeton může být elegantní? V rukou architektů továrny Elias Palme se však stal základem pro uměleckou secesní výzdobu, která i dnes fascinuje svou detailností a dokonalostí.

Přesto i tento majestátní skvost neunikl dramatickým změnám 20. století. Po znárodnění během socialistické éry se podnik postupně dostal do útlumu a výroba lustrů v Eliášce definitivně skončila v roce 1972. Ačkoliv se po sametové revoluci sklárna dostala zpět do soukromých rukou, následující roky přinesly jen další úpadek. V roce 2016 představila mladá architektka Tereza Šváchová ambiciózní plán na záchranu tohoto historického komplexu. Bohužel, stejně jako mnoho jiných vizí, se i tato propadla do propasti byrokracie a nezájmu.

Budoucnost Eliášky

Budova "Eliáška", ač v současnosti v havarijním stavu, je stále výraznou dominantou města. V současné době je na prodej, a většina obdivovatelů této stavby věří, že se dostane do rukou někoho, kdo objekt oživí a vrátí mu jeho původní lesk.

A tak, v srdci severočeského sklářského regionu, stojí Eliáška jako výstražný příklad toho, jak může čas a lidská nedbalost transformovat dědictví a krásu v zapomenutou ruinu. Ale zároveň připomíná, jak významné toto místo bylo – a možná jednoho dne opět bude.

Zdroje: cs.wikipedia.org, impuls.cz, reflex.cz