V Ugandě v deštném pralese…

Ve východoafrickém deštném pralese ve Waibiře žije pozorována biology skupina volně žijících šimpanzů. V roce 2015 se k ní připojila mladá samička Onyofi z jiné tlupy. Z pohledu člověka se dá říct, že se své nové rodině odvděčila svou pozoruhodnou schopností. Brzy na to co se připojila, jak vědci pozorováním zjistili, začala hloubit studničky kolem stojatých vod, kterou opičí společnost Waibira využívala jako poslední zdroj vody v období sucha. Nejsou si jisti, zda sama Onyofi přišla na to, že lze vodu najít pod zemí, či se tuto dovednost naučila v tlupě, kde se narodila. Šimpanzi se k vodě pod zemí obvykle dostávají jen v suchých oblastech. Zatím jsou známé jen tři skupiny v savaně. Vědkyně, která se zabývá studiem primátů a spoluautorka výzkumu C. Hobaiterová z St Andrews School of Psychology and Neuroscience říká: „Kopání studní je poměrně vzácné, takže jeho výskyt ve skupině deštných pralesů byl velkým překvapením!“

Onyofi a pilní žáci

Onyofi hloubila jamky v písčitoštěrkové půdě. Pár vteřin počkala, než se voda přefiltruje a pak se napila. Ostatní šimpanzi její počínání pozorovali s velkým zájmem. „Jednou z nejzajímavějších věcí bylo pozorovat reakce ostatních šimpanzů. Dokonce i velcí dominantní samci zdvořile čekali, až dokope a napije se, a teprve pak si šli půjčit její studnu, což je u tak cenného zdroje dost neobvyklé!“ uvedla Hobaiterová. Nakonec se i ostatní členové tlupy naučili její studánky využívat a dokonce vodu čerpali pomocí nástrojů z listí a mechu. „Trvalo nějakou dobu, než se ostatní naučili toto chování. Zatím si ho osvojili pouze samice a mladí šimpanzi," řekla Hobaiterová. „Možná proto, že se mladí učí daleko rychleji a pro samice může být motivací dostatek vody pro tvorbu mléka.“

Zdroj: Youtube

Voda vzácná či voda čistší?

Kopání studánek v deštném pralese bylo pozorováno úplně poprvé. Voda zde bývá dostupná. Shromažďuje se i v dutinách, puklinách, ve stromech. Získat ji, zdá se, není problém. Možná šimpanzi využili svou inteligenci, jak získat další zdroj vody během každoročních období sucha, či je k tomu donutilo měnící se klima. Dle vědců je zajímavý i fakt, že se vykopané studánky objevují u stojatých vod, takže je možné, jak se domnívají, že důvodem hloubení není nový zdroj vody, ale filtrace. Nejspíš je tak voda čistší a má i jinou chuť. Dospělí samci zatím studánky nehloubí. „Jsme zvědaví, co se stane, až někteří mladí samci, kteří umí kopat, zestárnou. Možná se stanou přijatelnými učiteli pro velké samce a ti se přestanou spoléhat na to, že jim studny budou kopat ostatní," řekla ještě C. Hobaiterová. „No, hloubení se může zdát jako jednoduché řešení, ale ve skutečnosti je to ošemetné! Voda je skrytá. Při pohledu na zem ji nevidíte. A ještě těžší je, že jakmile začneš kopat, musíš ještě chvíli počkat, než voda ve studánce vystoupá. Víme, že chování s opožděnou odměnou se učí mnohem obtížněji, takže je to opravdu fascinující chování,“ uvedla ještě vědkyně k výzkumu, který byl zveřejněn v červenci 2022 v časopise Primates.

Zdroje: www.smithsonianmag.com, www.newsweek.com