Šunga – v japonštině jarní obrázky

Šunga jsou japonské erotické grafiky a kresby, něco, co lze s nadsázkou označit jako návod jak užívat sex, učebnicí pro mladé páry. Vycházely ze stylů ukiyo-e (deskotisků) japonského umělce U. Toyoharu (1735-1814) a obrazů významného malíře dynastie Tang Z. Fanga (730-800 n. l.) Tento stylistický směr se snažil vyjádřit představu o sexu a erotice v období Edo (1603-1868). Erotické výjevy z dřevěných bloků dále zpracovávali tiskaři, kreslíři a spisovatelé do listů s erotickou básní, nebo jako knihu o erotice s obrázky.

Erotika v japonských obrazech

Dá se říct, že šunga až nestydatě vyjadřovaly sexuální rozkoš. Nahota nebyla považována za erotickou, často tedy oblečené nebo polonahé páry v nezvyklých pozicích měly je obnažené přehnaně veliké genitálie nebo část těla, na kterou se chtělo upozornit. Oděv i odkazoval na kurtizány nebo cizince. Vyprávění a obrázky satiricky zobrazovaly výjevy, které končily pohlavním spojením. Námětem byla i masturbace. Humor a sexualita byly v dokonalé rovnováze. Šunga byly velmi oblíbené. Obrázky i literární tisky si mezi sebou půjčovali přátelé, rodiny. Dokonce se s nimi i podomně obchodovalo. Šunga zobrazovaly sexuální vztahy obyčejných lidí, příležitostně se na nich objevovali holandští nebo portugalští obchodníci. Kurátorka Britského muzea R. Bucklanová říká: „... žena přistihne svého muže, jak svádí služku, pár je špehován zvědavým sluhou a myši začnou kopulovat po vzoru lidí… Erotická setkání zobrazená v šunga odrážejí pohledy nejen na mužskou, ženskou a heterosexuální sexualitu, ale i sex stejného pohlaví."

Starověké porno nebo umění?

Nejen japonští badatelé, ale i akademici z jiných zemí neustále diskutují, jak na tento druh umění pohlížet. Většina se přiklání k tomu, že jde o obdobu dnešní pornografie či erotické fotografie. Na druhou stranu šunga byly i pro ženy zcela přirozené, dokonce je dostávaly jako svatební dar, ani významné ženy se za jejich četbu a prohlížení nestyděly. Dnes se vědci domnívají, že v japonských rodinách období Edo byl sex běžným námětem rozhovorů. V japonské kultuře té doby byl přístup k sexu velmi hravý. Některé písemné dokumenty zmiňují, že šunga sloužily i jako symbol štěstí, ochrana proti požáru, svitky šunga měli připevněné vznešení samurajové na svém brnění. Od roku 1868 zažívalo Japonsko velké změny ve všech oblastech, do země se dostávaly západní technologie a vědecké poznatky. I Japonci sami změnili své postoje a smýšlení. Vlastnit šunga začínalo zavánět skandálem. Umělci se za jejich tvorbu styděli, svá díla vydávali anonymně. Co je však hlavní, tradiční výroba knih z dřevěných bloků byla zastaralá a překonaná. Tak ať erotické obrázky či erotika v umění, šunga postupem času zanikly.

Zdroje: www.ancient-origins.net, en.thevalue.com, www.dailyartmagazine.com