Od původního významnou slova Šaría (sharīʿah, arab. شريعة, IPA: [ʃaˈriːʕa]) se však mnohé xenofobní výklady odklánějí. Co tedy vlastně znamená, když se řekne „šaría“, a jakou má souvislost se ženami?
Šaríja – cesta. Kam?
Šaríja je systém islámského náboženského práva odvozený z náboženských zásad islámu, zejména z Koránu a hadísů. V překladu z arabštiny je přitom "šaría" doslovně "cesta". Nejedná se o právní systém, protože samotná šaríja je vlastně i návodem pro věřícího, jak žít v soukromém životě podle islámu.
V původní podstatě se šaríja zabývá vztahem člověka k Alláhovi a vztahem člověka k člověku, a až sekundárně a v poslední době je přetřásána i v souvislosti s právem, regulujícím vztah člověka a společnosti. Šaría se tradičně zabývá běžnými záležitostmi života, včetně politiky, ekonomie, rodiny, bankovnictví, smluv, obchodu, sexuality, hygieny a sociálních věcí.
Školačky v burkách
Mylné a rozporuplné interpretace
Šaría je jakýmsi souborem výkladu islámských náboženských textů a ve své podstatě by měla být neměnná. Ale zde je to stejně jako s Koránem a jeho interpretacemi – každá konkrétní aplikace práva může být různá.
Ve světových médiích probíhají diskuse o tom, zda je šaría kompatibilní se sekulární formou vlády, lidskými právy, svobodou myšlení a právy žen. V historii najdeme totiž ne zrovna dobré příklady – kromě aktuálního Talibanu a situace v Afghánistánu je to i zavedení šaríi mezi komunitami v Nigérii, jež vyústilo v násilí a mohlo přispět i k rozpadu Súdánu.
Afghánští ozbrojenci teroristické organizace Taliban s arzenálem zbraní ze 70.-80. let
Sňatky ještě v kolébce
Základní prameny islámského práva jsou dva. Korán je základní svatá kniha islámu, která pojednává o tom, co Mohamedovi zjevil Alláh. Po Mohamedově smrti v roce 632 se však zjišťovat, co vlastně dělal a učil, a tak vznikl souboru pravidel, pojmenovaný sunna, jež je dnes považován za druhý pramen islámského práva.
V okamžiku dvou pramenů se ale objevil problém s důvěryhodností jednotlivých svědectví o činech neboli jednotlivých hadísů, a spory o jejich věrohodnost bují dodnes, jelikož ne vše lze jednoznačně vyložit. Klasickým příkladem této analogie je například otázka, zda se Prorokův zákaz pití vína vztahuje i na jiné alkoholické nápoje. Či podle raného islámského učence Bukharího existuje konsenzus učenců (idžmá), připouštějící sňatek malých holčiček, i když jsou ještě v kolébce.
Šaríja a práva žen
Velmi kontroverzní a diskutované je třeba téma to, že právo šaría vybízí k domácímu násilí na ženách, pokud má manžel podezření na neposlušnost, neloajálnost, rebelii či špatné chování své manželky.
V některých zemích nesmějí ženy vyjít z domu bez doprovodu manžela nebo jiného mužského doprovodu a musejí být zahalené. Nevěra se trestá ukamenováním před očima vlastní rodiny.
Omezení jsou nejhorší před soudem a v péči o děti
V některých zemích ženy nesmějí dokonce řídit automobily, omezené byly i návštěvy kina. V roce 2017 například Saúdská Arábie povolila ženám řídit, i zde jsou další omezení stále platná: Bez svolení muže se ženy nesmějí vdávat, rozvádět, cestovat, otevírat bankovní účet, ucházet se o práci, získat identifikační průkaz nebo pas. Souhlas muže se vyžaduje dokonce i u plánované operace. Až na výjimky jsou zakázané smíšené kolektivy v práci, odděleně ženy jedí i v restauracích. Nejbolestivější je asi to, že žena po rozvodu nesmí vychovávat chlapce starší sedmi let, či že ženské svědectví má před soudem hodnotu poloviny mužského svědectví a dcery při dědickém řízení dostávají polovinu toho, co jejich bratři.
Afghánské ženy trpí celou situací nejvíce
Znásilnění – ano, když následuje svatba
Manželství mladistvých dívek jsou sice globálně odbourávána, ale stále existují země, kde se toto neřeší. Například Niger, Čad, Mali, Bangladéš nebo Guinea stále umožňují manželství mladistvých dívek, a i když je znásilnění považováno za trestný čin ve všech zemích, v některých případech umožňují soudy uplatnit právo šaría a násilník trestu unikne.
Těmito zeměmi jsou Bahrajn, Irák, Jordánsko, Libye, Maroko, Sýrie a Tunisko. Podmínkou je uzavřít se znásilněnou dívkou manželský sňatek. V ostatních případech je oběť, která si stěžuje, stíhána pro trestný čin cizoložství.
Plošné prosazování nefunguje
Některé islamistické skupiny se bez ohledu na historii snaží zavádět islámské právo plošně, a to s platností pro všechny obyvatele bez rozdílu vyznání. Šaríja by tak byla platná pro všechny a byla by jediným zákonem.
„S podivem je, že toto úsilí islamistů o „dosazení“ šaríe na místo obecně platného státního práva je inovací ovlivněnou – jakkoliv to zní paradoxně – právními systémy našeho „křesťanského“ moderního, územně vymezeného státu, s jednotnou legislativou pro všechny občany, tedy koncepcí nepůvodní, nehistorickou a klasickému islámskému právu cizí,“ tvrdí některé prameny.
Afghánští představitelé přivítali Taliban, aby se připojil k mírovému procesu v Afghánistánu.
Nedodržování zákona
Ačkoli islámské právo neplatí oficiálně nikde v Evropě, komunity imigrantů se obracejí na své duchovní vůdce jako na autority. V některých zemích, například ve Spojeném království nebo v USA, fungují muslimské rady na základě zákonů o arbitráži, jejich rozhodnutí jsou právně závazná na základě dobrovolnosti, ovšem nesmějí být protizákonná. V jiných zemích jako je Německo nebo Kanada je toto výslovně zakázáno.
Islámské právo nebylo nikdy v celé své šíři plně uplatňováno, ale existují výjimky, kde i po zlidštění podmínek nebyl onen zákon dodržen. Například Teherán oficiálně pozastavil popravy ukamenováním v roce 2002, ale od té doby stejně proběhly nejméně tři takové popravy. V diktaturách extrémní tresty přetrvávají, ale ty jsou součástí státního teroru, ne, že by byl vynucován šaríou nebo koránem.
Taliban
Taliban je nábožensko-politická organizace, která měla faktickou moc na území Afghánistánu v letech 1996 a 2001. Byla však uznána pouze třemi státy - Spojenými arabskými emiráty, Pákistánem a Saúdskou Arábií. Politická ideologie Talibanu vychází současně ze dvou idejí, jimiž jsou radikální islám a paštunský nacionalismus.
Taliban nastolil v Afghánistánu totalitní zřízení vycházející z práva „šaríja“ a zavedl radikální zvyky i staré paštunské zvyky, jako veřejné popravy, bičování, ukamenování a utínání končetin.
Bohužel se terčem zákazů vyhlášených Talibanem staly opět ženy, které nesměly pracovat (jen ve zdravotnictví), byly nuceny se plně zahalovat, a to včetně obličeje.
Bojovníci Talibanu se připojují k mírovému procesu
Na základě invaze vojsk Sovětského svazu do Afghánistánu muslimové zde žijící usilovali o zastavení šíření komunismu do dalších muslimských zemí. Jednalo se o plošné boje podporované zpravodajskými službami Spojených států a dalších výzvědných organizací.
Postupem času se začal Taliban více prosazovat a v jeho vedení se usadili radikální islamisté. Poté organizace byla podporována vojensky i finančně.
Zákazy pronikly i do kulturních a společenských odvětví – zakázána byla televize i rozhlas, divadlo i hudba a sportovní zápasy. Muži se nesměli holit a bylo zakázáno vlastnit podobizny lidí nebo zvířat. V Kábulské ZOO dokonce byla zvířata vyvražděna nebo nechána vyhladovět.
Zdroje:
