Tito mniši žili a dodnes žijí v čínském klášteře Šaolin na úpatí hory Sung-šan. Vlastně jde o skvěle trénované bojovníky kung-fu, jejichž cílem bylo uchránit svůj klášter před vetřelci. V současné době už se spíše jedná o duchovní pouť a kultivaci vlastní duše. Dějiny nejslavnějšího kláštera sahají více než 2500 let do historie, dnes se stává šaolinské umění čím dál tím více komerční.
Jak se mniši ze Šaolinu proslavili?
V sedmém století mezi sebou dynastie Tang a Sui sváděly těžký boj. Stoupenců z dynastie Sui bylo mnohonásobně více a bylo tak jasné, že vyhrají. Generál dynastie Tang požádal v krizi o pomoc mnichy z kláštera Šaolin a právě díky jejich stále se zdokonalující technice boje a posilování životní energie, zvané čchi, se 13 šaolinských mnichů postavilo v boji proti stovce ozbrojených mužů! Dynastie Sui padla a mniši z kláštera Šaolin se tímto činem proslavili.
Klášter Šaolin má dlouhou, hrdou a slavnou historii. Nachází na úpatí hory Shaoshi v provincii Che-nan, asi 800 kilometrů jihozápadně od Pekingu. „Šao“ v názvu Šaolin znamená horu Shaoshi, „Lin“ pak les. Ve volném překladu můžeme tedy říct, že Šaolin je „Chrám v lesích hory Shaoshi“.
Stát se mnichem bylo extrémně náročné
Stát se mistrem v klášteře Šaolin bylo vždy ohromně obtížné. Děti, které se toužili stát mnichem, museli nejdřív dokázat svou trpělivost tím, že vydrží několik dní sedět před klášterem. Dovnitř byli vpuštěni jen ti nejtrpělivější. Děvčata to měla v tomto směru ještě o něco složitější. Tři roky těžké práce a náročných zkoušek bylo pro přijetí mladých adeptek samozřejmostí. Během prvního roku musely dívky nosit z úpatí hory, na které klášter stál, vodu ve dvou těžkých litinových vědrech. Další rok si musely na tuto cestu obouvat kovové boty vážící deset kilogramů!
Pokud touto zkouškou děvčata a chlapci prošli, mohli se v budoucnu stát opravdovými mistry. Oholili jim hlavu a vypálili na ni označení pravého mnicha, tedy 9 jizev. Zavázali se přísahou, že nikdy nikomu nevyzradí nic z toho, co se v klášteře naučí a mohli se pustit do učení bojového umění Kung-fu.
Cesta k opravdovému mistrovi, byla velmi náročná! Aby se mnich posunul dál, musel zvládnout velice přísnou ústní zkoušku, bojovat se zkušenějšími mnichy nebo uzvednout závaží o hmotnosti až půl tuny! V temné místnosti se musel dokázat vyhnout a ubránit šípům, nožům a oštěpům, které proti němu zkoušející vystřelovali.
Během složení zkoušky mohli mniši dokonce zemřít
To ale pořád není vše! Nejnáročnější zkouška měla teprve přijít a ověřit odolnost vůči bolesti. „Ulička dřevěných panáků", jak už sám název napovídá, byla ulička posetá panáky, jenž byli vybaveni nejrůznějšími nebezpečnými zbraněmi. Mechanika se spouštěla po došlápnutí na určitou dlaždici a najednou se mohlo spustit až pět figurín. Kdo nebyl dostatečně mrštný a vytrvalý, mohl během této zkoušky v komorách dokonce zemřít! Aby se mnich dostal z místnosti ven, musel odsunout urnu naplněnou rozpálenými kameny. Urna vážila 250 kilogramů a adept ji musel obejmout předloktími, aby s ní pohnul. Rozžhavený kov mu tak na jedno předloktí vypálil znamení draka a na druhé tygra. Vzhledem k celému průběhu zkoušky to už byla jen taková třešnička na pomyslném dortu.
Správný mnich z kláštera Šaolin tedy dokázal těchto několik základních, ale velmi podstatných věcí: udržet čistou hlavu, soustředit se, být vytrvalý, snášet bolest a využívat slabá místa nepřítele. K tomu všemu, jak jsme již prozradili, vedla neskutečně dlouhá cesta plná bolesti, odříkání a popírání sebe sama. Na druhou stranu, kdo se jednou stal šaolinským mnichem, byl z něj uznávaný bojovník, pro nějž se toto bojové umění stalo vším.
Mladí mniši museli mít pevné nervy. Řekněte sami! Jak dlouho byste vydrželi stát na přímém slunci, na kládě ve výšce dvou metrů a na jedné noze bez hnutí? Ti nejlepší to zvládli až několik hodin, dokonce i dnů! Mnich v daný okamžik prý úplně vytěsnil pocity žízně, hladu i vyčerpání. Šaolinští mniši například tvrdí, že pokud někdo cítí bolest, nemá čistou duši, měl by hledat své vnitřní já. Oni sami duši čistou mají, bolest necítí, a mohou proto předvádět své výjimečně nebezpečné kousky. Nejde ale spíše jen o klam?
Zdroje: epochaplus.cz, www.reflex.cz, enigmaplus.cz
